close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Červenec 2013

Zápis 27. - Theodor a Colin

31. července 2013 v 11:20
Datum: 3.8. - 10.8.1993

Milý deníčku,

opět a zas jsem pár dní nenapsala, i když se stalo spoustu věcí.
Jednoho dne, kdy bylo docela krásně - slunce svítilo, na obloze pomalu ani mráček, jsem se s Petrem o něčem bavila. Nevím už přesně o čem, ale vím jen, že přišel na chvíli Dari a něco říkal, jelikož jsme jej moc nevnímali, když jsme se o něčem bavili, odešel pryč. Když jsem za ním utíkala o co jde, řekl, že Theodora šikanují. Oba jsme se vyšli podívat do Visánku. Když jsme tam přišli, uviděli jsme Hannah, která stála u jedných dveří a něco tam řešila. Opatrně jsme je u schodů šmírovali, se záminkou domlouvání, kam se půjdem projít. Nebylo jak pomoct, viděla jsem na Darim, jak ho to mrzí. Druhý den mi říkal, že ho mrzí, že nikdo nepomáhá. Když o tom pověděl Mattovi, prej řekl něco ve smyslu, že to není jeho starost... Bylo mi jak Thea, tak i Dariho líto, vážně ten pohled na něj byl zdrcující. Chtěla jsem pomoct, ale nevěděla jak. Chce být bystrozorem, ale necítil se zrovna dobře, když nemůže nijak pomoct. Když za mnou později přišel, že si myslí, kde Theodor je, neváhala jsem a šla za ním. Znovu jsme došli do Visánku - ano byl v té budově, kde jsme předešlý den viděli Hann. Začal klepat na různé dveře v domě. Došli jsme na konec chodby a v tu ránu se na Dariové klepání ozvalo klepání zevnitř. On ho vážně našel! Utíkal pro pomoc. Zůstala jsem tam a chtěla jsem mu napsat alespoň na lístku, že brzy příjde pomoc a prostrčit jej pod dveřmi, ale Dari byl rychlejší a v mžiku byl zpátky i s pomocí. Dovedl Selen. Selena měla šperhák, a tak jsme se s její pomocí dobývali do místnosti. Trvalo to opravdu dlouho, ale nakonec jsme se dovnitř dostali s tím, že to šperhák nevydržel. Theodor byl úplně ostříhanou hlavu do hola a vypadal úplně zničeně a zmučeně. Nikdy by mne nenapadlo, že by někdo mohl provést jen tak něco takového. Pochopila bych kdyby to mělo důvod, ale bez důvodu? Zničeho nic se dveře za námi zabouchly a my se opět nemohli dostat ven. Mezitím nám Theodor vyprávěl, co se stalo. Naštěstí Selen přivedla pomoc a my všichni se dostali konečně ven. Chtěla jsem Theodorovi uvařit Herelex (lektvar na růst vlasů), ale naneštěstí se mi nepovedl. Zašla jsem nakonec za Alashamou, kterou jsem poprosila o něj poprosila. S ochotou mi podala lahvičku, avšak nebyl to herelex. Theodor si tedy tuším zašel pro tento lektvar do nemocnice.
Později, jsem se posadila do kotle, kde za mnou přišla Carimelle. Začala mi vykládat jak je důležité být holkou, jak bych se měla správně oblékat a podobné nesmysly. Přišlo mi to vtipné, a tak jsem poslouchala, co mi ještě zajímavého řekne. Následně tam přišel Jordy s Danem, kteří se myslím u toho také bavili. Později řekli něco o camrálu, který si musí koupit, když jim ten jejich spadl do jezera. Najednou se mi vybavil obrázek camrálu, který jsem vytáhla z jezera já ještě v Bradavicích. Hned jsem se jich ptala a říkala jim, že jeden camrál jsem z jezera vytáhla. Poté odešli. Když jsem se po Cariině učesání vlasů dostavila do pokoje a zalévala svůj pokojový skleník, někdo zaklepal na dveře. Byl to Jordy, ptal se mě, co jsem to říkala o tom camrálu. Když jsem mu vylíčila, jak jsem camrál vytáhla z jezera, s úsměvem jsem mu jej vrátila a říkala, jaké má štěstí, když jej nemusí znovu kupovat.

Další den vyšel denní věštec. Hned ráno jsem si koupila u novináře jedno vydání a podala mu dva svrčky. Sedla jsem si k jednomu z větších stolů a rozložila noviny. Když jsem to četla, bylo to až k neuvěření. Zavraždili našeho profesora Obrany proti černé magii - Jamese Coldwella. Byl to pro mne trochu šok. Jak mohli zabít profesora na obranu? Beztak v tom maj prsty rudí.
O pár hodin později přišel na pokoj naštvaný Darius s tím, že Lucas v lese nožem pobodal králíka. On vždy prostě musí někoho trápit! Vyběhla jsem naštvaně z pokoje a hledala jej. Tohle si prostě nemůže dovolovat. Naneštěstí jsem jej nenašla, a tak jsem se posadila do kotle, koukala do hořícího svícnu a přemýšlela. Po nějaké chvíli za mnou přišel Dari. Když jsem mu řekla, co mám v plánu, vypadal sice překvapeně, ale souhlasil. Došli jsme i pro Matta a Hay. Nevypadali na to, že by jej chtěli schazovat z útesu, i když by jim to nevadilo.


Když jsme po plánování rozhodli co a jak, Hay z toho zprvu na chvíli odstoupila, když Darius už provázel Lucase po Portsmucku. Potkala jsem ještě Petra, který se také přidal. Když jsem tam došla, viděla jsem u krbu vyděšeného Lucase. Ptala jsem se jej, co se děje, když mi v tom začal vysvětlovat, jak jej Darius chtěl shodit z útesu. Nečekala jsem, že budu až tak dobrá herečka, ale na Lucase to stačilo. Začala jsem s tím, že to není možný, proč by to Dari dělal a snažila se vypadat nedůvěřivě. Později jsem se snažila vypadat více vystrašeně a stále se vyptávala jak je tohle jen možný.


Zatímco se Lucas rozplýval nad svým vyprávěním jak Darimu utekl, zahlédla jsem pár postav v kápi - bylo mi to jasné, Petr s Darim sehnali ještě Matta a Hay. Zničeho nic obklopili Lucase a chytli jej tak, aby nemohl utéct. Lucas nestačil jediného slova, kromě věty: "Ty v tom jedeš taky, Lin?" Na mě už místo, abych jej chytla nezbylo, tak jsem jej chytla za cíp rukávu a s naší partou jsme jej vedli k molu. Vyděsili jsme ho opravdu dost. Stále křičel o pomoc, ale nebyl poblíž nikdo, kdo by mu pomohl. Jeden z nás mu svázal ruce, já pro větší efektivitu vytáhla svůj nožík na bylinky. Byl to jeho trest za to, že vraždí králíky - opravdu to neměl dělat.


Pohrozili jsme mu, že to zajde příště dál, pokud v tom bude pokračovat. Když už jsme toho pomalu nechávali, všimli jsme si nějaké postavy u břehu. Rozhodli jsme se, že zmizíme dřív, než nás rozpozná. Rozprchli jsme se do všech míst. Ukryla jsem se v lese. Kolem mne bylo pár stromů a keřů, tak jsem se trochu přikrčila. Po chvíli, kdy jsem vyšla, vydala jsem se do Kotle. Tam jsem uviděla nějaké starší studenty Bradavic, jak Lucase drží pod krkem, kdy jim začal vyprávět, jak jsme ho vyděsili. Přišlo mi to vtipný, ale raději jsem z Kotle zmizela a začala se smát až na pokoji. Musím říct, že tento den se nám vydařil.