Datum: 10. - 21.6.1993
Milý deníčku,
shrnu to nejduležitější, aby to nebylo vážně na dlouho.
Písemný test z Létání nebyl tak těžký. A vlastně ani praktická zkouška z Přeměňování.
Po zkoušce jsem se dala do řeči s Jane Matiss jednou spolužačkou z Nebelvíru. Vypadá to, že si jednou zajdem na nějakou velkou lumpárnu. Dlouho jsme přemýšlely, z čeho udělat jed proti těm "inspektorům". Nakonec jsem se rozhodly, že se po něčem podíváme o prázdninách.
Poté jsme se rozdělily a následně setkaly ve Velké síni. Byl tam ještě Matt, Darius a Petr. Zjistila jsem, že Matt rybaří, a tak jsme se dohodli, že zajdem k molu. Když už začínala večerka, bylo možné, že nás tam někdo chytí. Přišel také Petr a pošli jsme trochu dál. Byla tam taková ohrada pro vstup do menší louky s pár stromy. Byla zamčená, ale byla v ní na kraji díra. Prošli jsme tedy a procházeli se u břehu. Když v tom jsem zahlédla camrál - míč ke hře famfrpál. Plaval docela daleko od břehu. Vytáhla jsem tedy hůlku a na nic nečekala. Zavolala jsem přivolávací zaklínadlo a míč byl rázem u mých nohou. S camrálem jsme si chvíli házeli, ale Matta to po chvíli přešlo. Opět začal rybařit. Později jsme ten míč házeli k němu a plašili mu tak ryby. Rozhodně z toho nebyl nadšený a my z toho měli legraci. Po chvíli se všichni začali dívat na jedno místo. Teda až na mě, Dariuse a Petra. Jane s Mattem viděli ducha. Prosila jsem jí ať se nám taky zjeví - neslyšeli jsme ji a ani neviděli. První mne ovál vánek a později se nám zjevila. Všichni vypadali trochu vystrašeně, nevím co se dělo. Byla to žena, velmi stará s dlouhými vlasy. Vypadala dosti naštvaně. Křičela, že za tohle zaplatíme, že někdo umře. Následně byla Jane v bezvědomí. Na chvíli ta žena zmizela. Přiskočila jsem k Jane, nevěděla jsem co jí je. Zkusili jsme lektvar životabudič, ale nějak to nepomohlo. Po chvíli se probrala a ta žena se opět objevila. Křičela na nás ať jdeme pryč a to hned. Matt běžel pro pomoc, ale nějak se nemohl už dostat z té ohrady. Jakoby nám něco bránilo projít tím samým místem, jako předtím. Nakonec šla tedy s námi a otevřela nám vrátka. Rychle jsme utekli. Tedy až na Matta. Ten si tam ještě v klídku stál u mola. Nějak jsem mu nevěřila, protože to spíš vypadalo, jakoby se tam chtěl vrátit. Chvíli jsem tam zůstala a povídali jsme si. Já byla ještě docela vyklepaná kvůli té podivné ženy a doufala jsem, že už jí nepotkáme. S Mattem jsme se pak prošli po školních pozemcích. Ukázal mi pár věcí, které měly spojitost s Hayley. Divím se, ale z ledu stále byly postaveny písmenka jejich jména. Vážně zázrak, že to nestálo. Ale musím uznat, bylo to vážně pěkné, věřím, že jim to vydrží. Sice je pravdou, že jsem byla na Vánoce naštvaná, protože to udělal fakt zle, ale co už, co bylo bylo. Popravdě zlost moc dlouho v sobě mít neumím a pokud je teď šťastný, tak by to mělo být dobře.
Když už bylo hodně hodin, odprovodil mne do společenské místnosti, kde jsem šla okamžitě spát.
Dalších pár dní uplynulo a uplynula také zkouška z Astronomie. Byla docela srandovní, jelikož jsme měli zkoušky zároveň s druhým ročníkem. Nejprve jsem nerozumněla pár otázkám, když jsme se je neučili, ale ve chvíli, kdy jsem se nad nimi zamyslela pořádně, přišly mi vtipné. Byla tam věta z marťanštiny. Zněla opravdu legračně.
Po hodině astronomie jsem šla obvyklou cestou na oběd. Viděla jsem Dariuse - chtěla jsem se jej zeptat jak to napsal, ale místo to jsem se dočkala jen naštvaného tónu "Co za mnou furt lezeš? Nech mě být!" po chvíli se zeptal "Co jsi chtěla?" se slovem nic jsem naštvaně odcházela pryč. Tohle nikdy neudělal. Znělo to opravdu strašně.
Začala jsem se potloukat hradem, potkala jsem Matta - ten na mě vše poznal, ale běžel na zkoušky, tak jsem mu nic naštěstí nemusela vysvětlovat. Po dlouhé době jsem Dariuse opět potkala. Jakoby se tentokrát díval jinam. Přišlo mi to divné, že si ze mě opět něco utahuje. Když jsem znovu odchzázela, doběhl mě a blábolil něco o duchovi ženy. Také mi říkal, že si nepamatuje, kdo to je. Pobíhali jsme po hradě a sháněli Sayaku nebo Madame Pomfreyovou. Nikde ani noha. Alert nám moc nepomohl, když nás znovu poslal na ošetřovnu, kde nikdo nebyl.

Jane mi šla také pomoct hledat. Měla jsem dvě teorie. Buďto ta neznámá žena ze včerejška vstoupila do Dariusovy mysli, taky říkal, že na něj včera použila nějaký paprsek, kdy šel do společenské místnosti a poté se probudil až ráno. Ta druhá teorie byla, že to byl nějaký šok, který mu způsobil, že ji měl stále v hlavě.
Ve Vstupní síni byli skřítci, kteří vypadali, jakoby něco hledali. Nějaký návod nebo neco, aby mohli udělat hostinu. Nic jsme kolem však neviděli a zároveň se starali ještě o Dariuse, který stále chodil k molu a utíkal nám s Petrem kdykoliv, kdy jsme nedávali pozor.
Potkali jsme Ginu, která nám poradila, ať si prozatím lehne na pokoj, že se to při nejhorším zítra pořeší. Tak jsem tedy poprosila Petra, zda by na něj nedal pozor. Odvedl jej tedy do společenské místnosti a já se šla podívat do kuchyňky po těch skřítkách. K mému úžasu tam byli a byla tam také Carimelle. Návod k hostině již našli, a tak jsem tedy nezaváhala a zeptala se na místo, odkud se ozývala velká spousta hlodavců. Řekl mi, že se tam podívá a něco ve stylu, že je vyžene. Po krátké chvíli se vedle mě objevil. Vypadal dost udýchaně a říkal mi, že by tam měl jít znova. Ihned jsem mu vysvětlila, že tam jít nemusí, pokud nechce a vyzvídala jsem, co tam je. Řekl mi jen, že bych to neměla chtít vědět, že mi to neřekne. Nejspíš je tam něco moc strašidelného. Nechala jsem to tedy být a zakručelo mi v břiše. Od snídaně jsem nic nejedla a Carimelle si od nich vyžádala lanýžový dort. Poprosila jsem o nějakou pizzu. Po krátké chvíli byl u mne i s velkou salámovou pizzou. Snědla jsem jen část a měla další, ale už poslední prosbu. Prosbu, zda by mi nenašli mou sovu Yuwaki. K mému údivu skřítek, který mi donesl pizzu a prozkoumával neznámou část hradu souhlasil, že se o to pokusí další den. Byli opravdu milí, možná si jednoho v budoucnu pořídím domů. Poté jsem se vydala ještě na zmijozelskou kolej. Viděla jsem tam Dariuse jak leží na zemi a Petra jak stojí vedle něj. Darius opět nedýchal. Už ani nevím jak, ale nějak jsem jej z toho dostala. Vše se odehrálo tak rychle a Petr šel po chvíli pryč. Potom, co už jsem viděla, že byl Darius v pořádku, jsem šla hledat Petra, protože se chtěl zabít - opět a zas. Když jsem viděla, jak si povídá s Jane a hrajou Romea a Julii, nechala jsem je osamotě a vrátila se k Dariusovi. Stále viděl ducha té ženy, ale konečně ji alespoň Ana chvíli moc nevnímal. Ten večer jsme si hodně povídali o prázdninách co budeme dělat. Ještě něco určitě vymyslíme.
Ale už se docela těším na prázdniny. Žádná škola a ani učení... no možná jen těch pár zkoušek - z Dějin a Obrany.
Po nějaké delší době jsem se vrátila zpátky na kolej. U stolu seděla Beth a všude měla nějaké oblečení. Jelikož všechny věci na ni byly již malé, rozdávala je. Vzala jsem si zářivé dlouhé žluté šaty i s doplňky, legíny a také jsem zahlédla v jednom balíku plavky. Moc jsem ji děkovala, když jsem si mohla oblečení vzít a slíbila jí, že na něj dám pozor. Vím co to znamená přijít o něco pěkného, když je to člověku už malé.
Další den, kdy jsem se probudila, žádnou Yuwaki jsem neviděla. Stále jsem skřítky hledala, ale nikde nic.
Potkala jsem opět Dariuse a on stále chodil na to molo. Dokonce tam nechal košili a hůlku, nejspíš do té vody i skočil.
Zašli jsme za profesorem Nomosem, který nám říkal, ať zkusíme zaklepat pořádně a popřípadě se k němu vrátíme. Nikdo tam opět nebyl a my se vrátili zpátky za ním. Darius opět utekl někam pryč a Nomos s tím nic moc udělat nechtěl, řekl jen, že máme jít za někým jiným. Tak jsem tedy zkusila opět Alerta. Přišel tam i Darius, tak jsem mu rovnou řekla, ať opět nikam nechodí. Po krátké chvíli nám Alert otevřel, zatímco Darius se bavil s tabulí. Stále opakoval, že se mu žena směje. Tak tedy nás vzal na ošetřovnu, kde už byla Sayaka. Vylíčili jsme jí o co všechno šlo a Sayaka mu podala myslovník nebo něco takového. Jeden vtiskla do ruky i mi, kdyby měl opět přeludy ať mu jej podám. Přikývla jsem a šli jsme spolu do tajné místnosti. Je pravda, že celou dobu se ji snažil najít, ale nikde ji neviděl. Vzápětí v klubovně usnul. Když jsem byla přesvědčena, že spí dost tvrdě, potichu jsem vyšla. Zaířila jsem do knihovny, kde jsem stejně čekala zbytečně, z těch zkoušek jsem si myslela, že už je sobota a já tam klepala, ať mi otevřou. Chvíli jsme si tam povídali s Lucasem.
Zašla jsem tedy na večeři a dala si rajskou polévku. Byla opravdu dobrá. Když jsem vycházela, Alert stál u nádob na body. Zamířila jsem k němu s myšlenkou, na mou sovu. K mému překvapení začal vybíhávat schody a po chvíli se za mnou řítila Yuwaki. Vzala jsem ji na ruku a po chvíli se objevil i profesor Alert. Byla jsem ráda, že je zpátky. Ani nevypadala tak vyhuble. Poděkovala jsem Alertovi a zamířila na pokoj, kde jsem ji dala nejméně 3 sušené červy. Poté jsem s Yuwaki došla do kuchyňky, kde jsem skřítkům napsala vzkaz, že sovu už mám, ale že děkuji za pomoc.
Když jsem Yuwaki uložila zpátky do klece, ať si odpočine, došla jsem do společenské místnosti. Byla tam Hann a Veronica. Blbnuly s kouzly a Hann mě požádala, zda si na mě může vyzkoušet nějaké kouzlo. Chtěla jsem první vědět co to je, ale když řekla zakázané, už to mě dost vyděsilo. Po chvíli jsem měla před očima tmu. Nic jsem neviděla. Pomohly mi se posadit a uklidňovaly mě, že to přejde. Hann naštěstí našla protikouzlo. Chvíli jsem na ně mžourala a pak jsme opět blbnuly s kouzly, ale pouze těmi, které jsme se učily. Už za chvíli budem odjíždět z Bradavic. Rozhodla jsem se tedy vyměnit ještě pár semínek, které jsem měla u sebe (jednych jsem měla opravdu hodně), a tak jsem se vydala ke skleníkům. Naštěstí bylo otevřeno, došla jsem k pytlíkům se semínky a vyměnila jich pár.

Na stole jsem si všimla jedné rostlinky, která kousala. Ihned jsem zpoznala, že jde o mandragoru. Po nějaké chvíli jsem šla do pokoje spát, bylo už skoro ráno.

Já ten skleník nechal otevřený? Ajaj