close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zápis 20. - Ticho před bouří

16. června 2013 v 1:00
Datum: 10. - 21.5.1993

Milý deníčku
Za poslední tři dny se toho neudálo tolik. Všude je ticho a klid. Ale popravdě cítím něco ve vzduchu a vůbec se mi to nelíbí.
Od té doby, co odešla naše oblíbená profesorka na lektvary - Alashama Mang, nás učí jeden tupý inspektor. Říkám mu stále "inspektore" a jde vidět jak jej to pěkně štve. Ve chvíli kdy přišel do hodiny, stále urážel bývalou paní profesorku. Říkal o ní velmi nepěkné věci, jako například, že nás učila 20-ti letá dívka, která se stará o dvě mimina a že toto je velká neschopnost. Měla jsem sto chutí po něm vyjet, ale v tu chvíli při hodině jsem se pouze mračila. Zkoušel každého z nás. Vždy si vymyslel nějakou otázku a dost se divil, že každý znal odpověď. Dokonce nechápal, že jsme s paní profesorkou došli tak daleko a také uznal, že kdyby nás všechny vyzkoušel, měli bychom ohodnoceni známkou V. Neměl nám co vytknout, byla jsem moc ráda, že nás toho tolik naše profesorka naučila. Doufám, že každý projdeme u zkoušek za V, abychom ukázali, že naše paní profesorka byla opravdu vynikající profesorkou.
Po hodině jsem chtěla ještě za ním zajít, zda by mi řekl, kde je Clapham a ostatní. Když jsem tam tak stála, byli předemnou ještě další dva lidé. Myslím, nyní si nejsem jistá, zda to byl Daniel Styx z Nebelvíru, který poprosil jistého inspektora o zkontrolování lektvaru. Samozřejmě, proč by to dělal! Vyjel po něm, že on tu není od toho, aby tu kontroloval lektvary. Myslela jsem, že se neudržím - a ani jsem se neudržela. Začala jsem mu vyčítat, jaký je to úžasný profesor, když nám nezkontroluje přesnost lektvaru. Ihned jsem bránila naší profesorku lektvarů, že ona byla opravdová a vynikající profesorka, když nám kontrolovala lektvary a tolik se o nás starala, abychom vše uměli na zkoušky. Opět jsem podotkla k němu, že on profesor není, když nám je nezkontroluje. Vytkla jsem mu, zda máme s těmi lektvary zajít k řediteli. Vytáhla jsem i téma, které jsem chtěla vědět - kde je Clapham, že bychom zašli za ním, stejně od něj potřebuji zpátky sovu. Avšak z něj vyšlo, že Clapham je mimo hrad. Aha! Tak tam se schovává.
Ministerstvo by si opravdu mělo konečně uvědomit, koho odvolá a koho nasazuje místo něj, když ani pořádně nezná jeho schopnosti a styl výuky. Dyť ten náfuka by nás pořádně ani nic nenaučil! Doufám, že nebude s námi na zkoušky a do té doby nám vrátí naši profesorku.
Dlouhou dobu stále přemýšlím o těch hlodavcích v kuchyňce. Potkala jsem Thomase Walkera. Ihned mě napadlo, že by mohl něco vědět, a tak jsem jej tam vzala. Našli jsme dutou stěnu - nejspíš vchod, ale nevíme jak se do nich dostat. Určitě tam bude nějaké tajné heslo, ale je opravdu složité, už jsem vyzkoušela toho hromadu.

Další den bylo na rozvrhu létání a symboly. Z létání nám profesorka Strawberry vykládala něco o zkouškách, ale zato v Symbolech žádná zkouška naštěstí nebude. Pár lidí, kteří do hodiny přišli poněkod později, nesli plyšáky a polštáře.
Paní profesorka Sylvia Moroni se zatvářila, jakoby je všechny chtěla sníst - spolužáky, ne ty plyšáky. Ihned některé vyhodila z hodiny a jednoho zabavila. Povídali jsme si o pocitech.
Po hodině jsem se vydala směrem do společenské místnosti, když v tom jsem zahlédla v učebně lektvarů podivnou věc. Právě tam probíhaly zkoušky a onen inspektor, kterého jsme měli na lektvary, ještě s nějakým mužem zkoušeli studenty. Bylo mi jich poněkud líto. Ispektoři na ně byli dost přísní a kdykoliv se jim něco nepovedlo, už už jim z toho dělali to zlé. Dost jsem přemýšlela, že bych se zkusila dostat do Claphamova kabinetu. Ale je k tomu nutná jediná věc - šperhák. Nevím kde jej seženu. Napadl mě jeden kluk, který šperhák měl a dokonce jsem jej viděla otvírat s ním dveře do kuchyňky. Naneštěstí jsem jej nikde nenašla, tak jsem to nechala na později.
Vzala jsem si tedy opět měnší pytlík a vydala se na bylinky do Zapovězeného lesa. Když jsem došla až na místo, kde jsem před několika dny potkala vlka a králíčky, ležel tam jeden...mrtvý. *trochu se rukopis roztřásl* Chudák malý, rozhlížela jsem se kolem, zda tu ten vlk někde je - musel jej dostat.


Po chvíli, kdy jsem tam seděla a oplakávala králíčka, jsem se vydala za Dariusem. Ten mě utěšil tím, že jej druhý den pohřbíme...

Dalších pár dní uplynulo jako obvykle. Stále se na hradě pomalu nic nedělo.
První hodinou začaly Formule. Pan profesor Martin Gonzáles nám vysvětlil něco ohledně zkoušek, které se budou konat příští měsíc již někdy začátkem kolem 6.-9. června. Naučil nás poslední dvě formule na otevírání a zavírání dveří. Ale ještě předtím mluvil něco o úkolu z minulé hodiny, na kterém jsem nebyla, kvůli jistému/é profesorovi/ce. Byla to moje volba, že tam nepůjdu a ani dokonce na Astronomii. Za úkol do formulí byl nějaký popis formule, jak mi řekl Daniel Styx z Nebelvíru. Na konci hodiny nám už jen profesor popřál hodně štěstí a zahrál nám na jeho mandolínu. Hrál opravdu dobře, zahrál nám "Ódu na radost". Opravdu mu to ladilo - ta melodie, držel opravdu dobře rytmus - a to ještě není vše. Začal do toho španělsky zpívat. Bylo to moc pěkné a každému se to líbilo. Po krátkém obědě jsem si došla do učebny Astronomie pro sešit, jelikož jsem jej minulou hodinu odevzdávala s esejí. Za esej jsem dostala známku V a jeden bod k tomu. Sice tohle bodování +1 nechápu, ale nevadí, myslím, že je to kladné. Když jsem vyšla, přišel za mnou Lucas s tím, zda už mám svou sovu. Už předtím mi říkal, jak nemá svou hůlku, když mu jí zabavili, a jak mu inspektoři místo ní dali nějakou jinou, kterou mi už dříve ukázal. Měřila snad 5-6 palců a byla dost ohebná. Později mi vysvětlil, že mu přestala fungovat. Já si to myslela, že v tom něco bude. Věděla jsem, že ta hůlka bude něčím omezena a tady byl důkaz.
K mému udivení jej napadlo to, co mě a chtěl se tedy se mnou vydat k Claphamovi, když získá šperhák. Domluvili jsme se tedy, že po Astronomii se setkáme na domluveném místě, když jej získá.
Ve chvíli, kdy jsem přišla opět do učebny Astronomie se objevila Carimelle. Chovala se vážně divně. Zpočátku jsem to nechápala, ale později mi to došlo - hrála si na upíra. Přistoupila ke mě a chtěla mne kousnout svými zuby s nějakou červenou břečkou. V učebně byl také profesor Nomos - náš kolejní. Okamžitě je odtamtud vyháněl a vypadal velmi naštvaně. Po Astronomii jsem tedy čekala na tom místě skoro až do večerky, pak jsem to vzdala.
Následně jsem ve Vstupní síni potkala podivně vypadající lidi. Jejich kůže byla bledé barvy, vlasy černé - kdo jiný by to byl než "upíři". Byla jsem trochu v šoku. Popravdě, bála jsem se dost. Přistoupili všichni tři ke mě. Daniel, Carimelle a ještě nějaká holka, na kterou jsem si vzpomněla až později, ale jméno neznám. Zničeho nic mě přitlačili ke zdi a jedna z nich mě kousla do krku. Snažila jsem se bránit, ale nešlo to, když mě drželi u zdi. Když mě kouzli přeměnily se mi zničeho nic vlasy na rudé. Nevěděla jsem co se děje. Slyšela jsem později v hlavě: "Ona není upír...nepovedlo se...je to satan..." Věty které mi nedávaly žádný smysl. Zezačátku jsem si vážně myslela, že je to jen sranda, ale když už na mě vytáhli takovou divnou věc - vypadalo to jako něco obalené alobalem a ještě to vydávalo divné zvuky. Jak bych to nazvala - naše mudlovská motorová pila! Určitě to motorová pila nebyla, ale bylo to neblíže tomu, co jsem si myslela, že to je. V tu ránu, jakoby mi někdo tím zajel ke krku a já v tu chvíli ležela na zemi. Chvíli se pro mne svět zastavil.
Když jsem se probrala stálo kolem mne spoustu lidí - Selena, Lucas, nedaleko byl i Matt co si pamatuju. Nějak jsem nestačila vnímat a ptali se mne, co se stalo. Vzpomněla jsem si pouze na Cari a Daniela.
Sel mi pak podala mléko a já se stále přidržovala zdi. Trochu se mi motala hlava, ale bylo to dobrý, po chvíli mi bylo opět dobře. Následně jsme si se Sel povídaly. Hned jsem se jí zeptala, zda nemá šperhák - neměla. Avšak Sel to vymyslela trochu jinak. Napsala Amelii, bývalé studentce Mrzimoru, která momentálně pracuje někde na ministerstvu.
Později se Sel objevila u nás ve společenské místnosti a před ní seděla Bell. První jsem se Sel lekla, jelikož na sobě měla kápi a vylezla zpoza stolu. Když jsem zjistila o koho jde, začali jsme se i bavit s Bell o tom, co nám příjde divné a proč je tak uzavřená poslední dobou. Sel řekla že to i Hann, Clara a Mitchie. Zvrhlo se to v hádku, když přišla Hann. Začali se všichni hádat. Bylo mi z oho na nic a vůbec mne to nebavilo. Dyť já se přece nehádám s přáteli. Snažila jsem se to tedy vyřešit rozumně, ale místo toho jsem doběhla i se Sel do zmijozelského pokoje. Sel v pokoji usnula a já jsem se tedy vydala zpátky k nám. Nikoho jsem již nepotkala, a tak jsem zalehla také do postele. Nemohla jsem usnout, a tak jsem si vzala do rukou Dějiny a Formule a začala šrotit na zkoušky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama