close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zápis 19. - Podivné mizení

12. června 2013 v 16:04
Datum: 30.4. - 9.5.1993

Milý deníčku, událo se opět pár věcí, jen nemůžu napsat vše.
Bylo to jednou z rána. Zničeho nic tam stál, kousek ode mě. Byla tam i další osoba. Zalezli jsme tedy do tajné místnosti a opět byli zkáráni za to, jak jsme neopatrní. Musíme dávat větší pozor. S jistým/ou profesorem/kou jsme se dohodli na jednom plánu. Následně jsem poslala Lucasovi sovu. Naneštěstí se nevrátila dlouhou dobu.
Když jsem se na mou sovičku ptala Lucase, říkal, že ji zabavil Clapham a že ani nečetl dopis. Bylo mi jí tak líto, mám ji opravdu ráda, chtěla bych jí zpátky. Celé dny jsem běhala po hradě a scháněla Claphama. Nikde nebyl. Bylo to až divné, pořád inspektoři slídili kolem a najednou nikde ani jeden z nich. Dokonce ani muž v černé kápi nikde nebyl. Také jsem zjišťovala od kohokoliv, zda neví, kde to skladiště s hůlkama může být. Ptala jsem se dokonce i Bell, která mi příjde poslední dobou opravdu divná. Říkala, že neví, kde by to mohlo být. Poslední dobou mi jen odpoví na to, na co se zeptám. Nic víc, jakoby byla tělo bez duše.
Později jsem potkala Hayley, která říkala o jeskyni a o srazu nás čtyř. Ihned jsem přikývla a šla se převléknout. Byla jsem natěšená, protože jsem chtěla vědět, co přesně inspektoři hledají a zda to ještě nenašli. Naneštěstí jsme se nikam nedostali. Hrozně to tam páchlo - bodeť by ne, když je to kanál. Nacházely se tam krysy, ale i mrtvé krysy. Nic víc jsme tam nenašli. Vrátili jsme se tedy zpátky. Darius byl v tajné místnosti a tak jsem přišla za ním. Když jsem vešla, nevšimla jsem si ničeho obvyklého - spal. Nechala jsem jej tedy chvíli spát a rozhlížela jsem se po místnosti. Ostatní ji již začali zdobit. Líbilo se mi to, a tak jsem se rozhodla, že něco ze svého také přinesu. Mezitím jsem jen urovnala jídlo na stole a Darius se probudil. Byl to pěkný večer. Celý večer, až pozdě do noci, jsme si povídali. Dostala jsem od něj zelený amulet se smaragdem. Nemusel mi nic dávat, stejně nikdy nevím jak mu to vrátit. Nejspíš jsem dosti nenáročná, ale prostě mi stačí, když vím, že tu je a stále bude.


Když jsem se probudila druhý den, stále jsem svou sovu nespatřila. Dokonce nikdo z inspektorů a ani Clapham na hradě nebyl. Došla jsem si tedy do společenské místnosti pro sešity na dnešní den. Sedla jsem si na lavičku vedle Dariuse před učebnu dějin a čekala, dokud nepříjde profesor. Profesor se sice neukázal, ale po krátké chvíli projížděl kolem duch na koni. Byl zvláštní, dost jsem jej obdivovala. Darius si z něj dělal legraci a bylo legrační pozorovat jak se naštve. Každého nazýval různými barvami. Napadlo mě, že by nám duchové mohli také pomoct bránit hrad. Semtam jsem mu něco řekla, ale když jsem jej oslovila "pane", trochu se urazil. Představil se jako lord Narrey. Alespoň myslím, že tak jeho jméno znělo. Ale ten, jak už se zdálo, o dnešní době moc nevěděl, a tak nám povyprávěl jednu bitvu, kterou sám zažil a vyhrál.
Těsně před zvonením se ozval profesor dějin, že dnešní hodina odpadá.

Následovaly přeměny. Profesorka Ashton Chandler byla stále na hradě, alespoň že někdo zůstal. Naučila nás přeměňovat citrón na kokos a zase zpět. Řekla nám něco málo ke zkouškám, které budou příští měsíc. Byla to naše poslední hodina v tomto ročníku.
Jelikož našeho profesora odvolali, včerejší hodina obrany odpadla a přesunula se na dnešní poslední dvě hodiny. Učitel, nebo kdo to byl, přišel do hodiny a rozdal nám test. Bylo složitý a vůbec si nepamatuji, zda bychom někdy probírali odpověď na pátou otázku. Z počátku jsem nevěděla nic. Pak mě napadlo, že stejně to budu muset risknout. Opatrně jsem schovala svůj sešit pod lavici a pod lavicí listovala. Ten učitel si mě vůbec nevšímal. Nejspíš proto, že jsem nebyla tak na ráně, když jsem seděla v první lavici. Opsala jsem skoro vše, co jsem měla v sešitu napsané k daným otázkám a odevzdala. Jsem zvědavá na výslednou známku...
Poté jsem zašla po dlouhé době za Sayakou na hodinu. Rozhodly jsme se, že probereme angínu a chřipku. Po chvíli se ve dveřích ošetřovny objevila Katie. Vypadala opravdu malátně. Snažila jsem se Sayace trochu asistovat, ale stejně nebylo co na práci. Katie nejspíš upadla a praštila se do hlavy. Když jsem se snažila trochu s Katie mluvit, už jen proto, že se to tak dělá, když se člověku něco stane, tak nebyla moc vlídná. Rozhodla jsem se tedy ji nechat tak ve chvíli, když zvracela do kotlíku. Pak přišla opět Sayaka a podala ji lektvary. Mne propustila a já odešla do společenské. Rozhodla jsem se projít se k lesu - sbírat bylinky. Zima byla dlouhá a už je to nějakou dobu, co stál sníh. Přehodila jsem přes sebe svůj světle modrý plášť a kolem skleníku zamířila k lesu. Nějakou dobu jsem sbírala, ale po delší chvíli se něco ozvalo. Myslela jsem si, že se mi to jen zdá, tak jsem pokračovala ve sbírání. Něco doslova vylo. Rozhlížela jsem se kolem, ale nic neviděla. Po chvíli jsem si něčeho všimla. První jsem slyšela vytí a následně něco šlo za mnou. Utekla jsem až k okraji lesa. Rozhlížela jsem se - nikde nic. Poté jsem si všimla vlka. Šel po králíčkovi, který skákal v trávě u pařezů. Hnědý králíček běžel až ke mě, celý vyděšený strachy se za mě schovával. Vlk si všiml i mě, a tak jsem se rychle rozhodla. Ve chvíli, kdy za námi (buďto za mnou nebo za králíčkem) běžel, chytla jsem králíčka do rukou a utíkala s ním k hradu. Byla jsem dost vyklepaná, stejně tak, jako ten králíček. Nechtěla jsem, aby mě nebo králíčka vlk rozsápal na kusy a sežral, ale nechat jej jsem ho tam...prostě nemohla. Může se to zdát jako nesmysl, proč bych nastavovala svůj život pro malé zvíře, které si skoro každý peče na smetaně. Ale už jednou jsem se rozhodla - chci být lékouzelnice a je mi popravdě jedno, jestli budu zachraňovat zvířata nebo lidi. Po chvíli běhu cestě až k hradu jsem se ohlédla. V tu chvíli mi králíček vyskočil z rukou. Viděla jsem, jak špatně dopadl na zem a následně se rozběhl trochu kulhavě zpátky. Nechtěla jsem, ať jej vlk sežere. Utíkala jsem za ním, ale byl rychlejší i přesto, že se poranil. Schoval se někam, kde jsem jej již nenašla. Nejspíš ke své rodince králíčků, když běžel tím směrem. Doufám, že jej vlk už nenajde, když jsem jej nenašla já. Chtěla jsem jej ošetřit, přesně bych věděla, co udělat, ale jelikož jsem nevěděla, kde je, bylo mi to k ničemu. Jen doufám, že přežije. Na chvíli jsem se k nim posadila a stále se rozhlížela kolem, zda tu ten vlk ještě je. Pozorovala jsem je. Zhasla jsem svou hůlku a pozorovala je za svitu hvězd. Po chvíli jsem svého chráněnce přestala hledat. Nikde nebyl. Sice mi bylo líto jej tam nechat, ale co jsem mohla dělat. Vrátila jsem se zpátky ke společenské místnosti a ještě zamířila na chvíli do kuchyňky. Nikdo tam nebyl, ale - ozývalo se divné pištění. Jakoby tam byla další skrytá místnost. Přiblížila jsem se ke stěnám a hledala odkud zvuk vychází. Avšak jsem nenalezla žádný vstup. Poznala jsem ten zvuk - zvuk hlodavců. Bodeť by ne, když jsem ztrávila takovou dobu v tom kanále. Těch krys nebo myší či potkanů tam muselo být opravdu spoustu, protože pištěly docela hodně. Vůbec nevím proč, ale z nějakého důvodu mě napadlo, že tamtudy mohl jít Clapham. Nebo ještě hůř, co když Clapham a ostatní inspektoři proměnili studenty, kteří s nimi nesouhlasili nebo něco zjistili něco důležitého v krysy a zavřeli je tam? Od té doby co se Bell a ostatní chovají tak divně, vůbec by mne to nepřekvapilo. Mělo by to další smysl. Inspektoři přece zmizeli - co když se inspektoři maskují za Bell a ostatní? Mám plán a jestli se mi potvrdí to, co si myslím...
Zkusím se také zeptat ostatních, zda něco neví, protože, je to vážně divné.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zloun Clapham Zloun Clapham | 12. června 2013 v 16:33 | Reagovat

"co když Clapham a ostatní inspektoři proměnili studenty, kteří s nimi nesouhlasili" :-D  :-D

2 Lin Sethen Lin Sethen | 12. června 2013 v 16:38 | Reagovat

no jo, fantazie 11ti leté dívky je neomezená :-D

3 Jeff Jeff | 12. června 2013 v 16:40 | Reagovat

hu to snad ne :-D  :-D

4 Theodor Orphes Theodor Orphes | 12. června 2013 v 17:04 | Reagovat

Náhodou.. A proč by ne? Ta úvaha vůbec není marná, jsme v Bradavicích a čekat se dá takřka cokoliv ;-)
Mě se to líbí.

5 Hodný Colin Hodný Colin | 12. června 2013 v 17:40 | Reagovat

Krásný blog... baví mně to číst ;-)

6 Lin Sethen Lin Sethen | 12. června 2013 v 17:53 | Reagovat

Děkuji :-), nikdy by mě nenapadlo, že mi to tady bude číst tolik lidí :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama