close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zápis 17. - Strach a obavy se stupňují

8. června 2013 v 12:30
Datum: 20. - 24.4.1993

Milý deníčku,
za poslední dny se toho událo tolik, až nevím co mám vše napsat. Jsem vyděšená a s obavami momentálně ležím v stále nedokončené "iglú." Ale začnu od začátku. Naneštěstí nemohu napsat vše, už jen když píšu okrajové informace dost riskuji. Proto, když mne omluvíš, budu psát jen heslovitě, popřípadě v anonimitě o ostatních.

Vše to začalo jistým/ou profesorem/kou. Napadlo mě, že by mohl/a něco vědět o kanálech, které hledají inspektoři, a tak jsem se chtěla zeptat, dokud ji stále nevyhodili...
Zaklepala jsem na jeho/jí kabinet a než mne vpustila dovnitř, potkala jsem Theodora - jednoho spolužáka. Chvíli si se mnou povídal a já mu nemohla vyklopit to, co vím. Když profesor/ka otevřel/a, nejprve mluvil Theodor. Poté jsem přišla na řadu já - řekla jsem jen, že s ní/m potřebuji mluvit. Přikývl/a a já vstoupila do kabinetu, zatímco Theodor zůstal venku. Vevnitř byli Matt s Hayley - to vůbec nevadilo. Profesor/ka věděl/a po čem jdou. Řekl/a mi to. (Opět z důvodu bezpečnosti nenapíšu, co mi řekl/a.) Řekl/a nám něco o jedné tajné místnosti na hradě, o které nikdo neví. Nemohl/a nám to bohužel říct ještě ten večer, musel/a si promluvit s někým dalším s kým tuto místnost sdílí.
Ten večer jsem se sešla s Dariusem. Řekla jsem mu, o co jim teda jde a co pro nás jistý/á profesor/ka má.


Zpočátku to vypadalo fajn, ale poté se ozval rozhlas.


Bojoval s inspekcí. Poté se někde skryl a inspekce jej nejspíše nikde nenašla, jelikož stále hlásili, že by se měl vzdát.
Strach nejen o nás, ale i o ostatní se stupňoval.


Další den to bylo jen horší. Ve velké síni byla tabule, kde se podepsal Parker, že jej nikdy nenajdou.
Jeffrey, kluk, který předtím ztratil paměť a chodili jsme s Dariusem s ním po hradě se mě ptal na Matta a Hay, že si stále něco šeptají. Nemohla jsem nic říct - pár věcí opravdu věděl, ale tvářila jsem se, že o ničem nevím. Vysvětlila jsem mu, že každý si šeptá, jelikož má strach. A že i já mám strach jako všichni ostatní, proto každý šeptá. Bojí se říct svůj názor nahlas před inspektory.
Ve vstupní síni vydávali Denního Věštce. Odpoledne měli všichni ohlášení profesorové odejít ze školy.
Po chvíli jsem šla hledat tu druhou osobu, o které jsme s profesorem/kou mluvili/y. K večeru jsem našla toho/tu profesora/ku, kterého/ou jsme potřebovali. Objevil/a se z čista-jasna kousek ode mě. Všimla jsem si ho/jí a následovala jsem jej/jí do nejbližší místnosti. Řekl/a, že mám pomalu jít do jeho/jího kabinetu. Udělala jsem vše, co řekl/a ale naneštěstí, jsem potkala opět Theodora. Vymluvila jsem se, že spěchám, a tak jsem zamířila úplně opačným směrem. Po chvíli chůzí opačným směrem, jsem udělala okruh a opět mířila správným směrem. Naštěstí jsem pak už nikoho neviděla, a tak mi profesor/ka otevřel/a dveře, když jsem byla na blízku. Byl/a pod zastírákem, jako předtím. Vstoupila jsem a řekl/a mi, kde ona místnost je. Po chvíli jsme se tam vydaly s vysokou opatrností. Nahlásila jsem další tři jména, která budou o té místnosti vědět a přísahala, že nikdo další se to nedozví. Po chvíli souhlasil/a. Naštěstí se může pohybovat z hradu a do hradu, která je důležitá informace, která by se později mohla hodit. Ale musíme mít také na paměti, že doma má rodinu, kterou nemůže jen tak opustit a ohrozit.
Než jsme ostatní s Dariusem potkali, viděli jsme muže s černou kápí. Chvíli tam byl, a poté opět zmizel - zastírák.
Po chvíli jsem jej zahlídla i ve Velké síni.
Když jsem viděla ostatní, dala jsem jim do ruky papírek s heslem. Tak, aby nás nikdo náhodou neslyšel. Okamžitě pochopili o co jde. Následně jsme se tudy vydali a ohlíželi se, zda nás náhodou nikdo nesleduje. Než jsme vstoupili dovnitř, rozhlíželi jsme se kolem, zda někoho nevidíme. Prošli jsme uličku, abychom zjistili, zda tam nikdo neokouní pod zastírákem. Nic jsme nenašli, a tak jsme se vydali s opatrností dovnitř.
Bylo to jen jednou, co jsme tam vešli a i přesto jsme později zjistili, že tam byl ten muž s kápí - nevěřím tomu, že nás viděl! Musel...o té místnosti vědět. Já nevím - ani heslo nemohl slyšet, opravdu jsme se hodně ohlíželi.
Dohodli jsme se tam, že pošlem dopis. Na ministerstvo jednomu člověku, kterého jeden z nás znal. Také jsme chtěli poprosit jistého/ou profesora/ku, který/á nám zařídil/a přístup o klíč ke dveřím, ať kdyby náhodou to někdo našel, tak by tam neokouněl. Potřebovali jsme obálku a tak jeden z nás šel pro obálky, druhý pro sovu a já s posledním členem zůstala stále v té místnosti. Po chvíli čekání se rozhodl/a, že půjde spát. Já už pak šla také, ale když jsem vyšla, pěkně jsem si namlátila. Někdo tam dal pasti - a to všude do uličky. Byla jsem v tu chvíli tak naštvaná a zároveň vyděšená. Co když se jim něco stalo? Vyšla jsem s velkou námahou přes ty pasti a zamířila k naší spolce.
Když jsem došla - Jacob ležel na zemi - tekla mu z hlavy krev a žádal mne o pomoc. Dala jsem mu čistý hadr, ať si to co nejpevněji tiskne k ráně a letěla jsem pro pomoc. Naneštěstí na ošetřovně nikdo nebyl a já nevěděla co dělat. Později tam přišli nějací prefekti. Jeden z nich měl pásku přes oči kouzlem. Měl u sebe lektvar na zastavení krvácení a tak mi jej dal a já utíkala za Jacobem. Když jsem tam došla, Jacob byl pryč. Nejspíš odešel někam jinam, nikde jsem jej už nenašla.
Když jsem se potloukala hradem, jednou mě málem chytil Clapham, naštěstí si mne nevšiml a viděl jiné, kteří se bavili o Aletovi... Všichni inspektoři šmejdili po hradě, jakoby někoho hledali. Potkala jsem po cestě i jednu inspektorku - málem mě viděla. Naštěstí jsem kolem ní proběhla v temné části. Stihla jsem to. Když už jsem byla u klubu lektvarů, schovala jsem se u testrála, protože se mi zdálo, že jsem někoho slyšela. A hle, koho nevidím. Zničeho nic z temné části místa se někdo objevil. Polekala jsem se a první jsem si myslela že je to někdo z rudých. Když jsem konečně zaostřila a zaposlouchala se do hlasu - byl to Darius. Vypadal opravdu ustaraně a vyčerpaně, ale i přes to všechno mi pověděl vše, co zjistil. Clapham se domlouval s tím mužem v kápi, že zabijí *písmo se trochu více roztřáslo* Alerta. To byla nejdůležitější věc, kterou jsem měla rozhlásit. Věděl to pouze on. Teď už i já. Byla jsem v nervách. I Darius je v nebezpečí. Ten muž s kápí se jen tak prochází po hradě a chce zabít Dariuse. Všichni inspektoři zabavují hůlky těm, kdo se jim postaví. Nic jim určitě nebrání vyslovit kouzelnou formuli a s pomocí hůlky tak někoho zabít, kdo ví něco, co nechtějí aby řekl. Darius to věděl, chtěl poslat sovu, ale sovu mu zabavili. Po chvíli jsem se s ním tedy rychle rozloučila. Není kam se schovat. O té tajné místnosti muž v kápi ví a to nevíme jak. Popřála jsem mu hodně štěstí s tím, že napíšu profesorovi/rce, že potřebujeme pomoc. Napadlo mě, že by je mohla dostat z hradu. Ale on pořád myslel na to, jak jej muž v kápi najde a zabije. Řekla jsem mu ať za žádných okolností nevychází. Není čas, mám své poslání. Musím varovat ostatní a Alerta. Vyletěla jsem zpátky do společenské místnosti a roztrhala jeden z prázdných sešitů, které mi zbyly. Vytrhala jsem asi dvě stránky, přičemž každou stránku jsem složila napůl. Zahnula okraje a přilepila. Vrchní okraje jsem také zahnula, aby se daly zavírat. Vytvořila jsem tak dvě obálky. Byly narychlo vyhotovené, ale stačilo to k tomu, abych poslala důležitý dopis. Napsala jsem tedy tomu/é profesorovi/ce s žádostí o pomoc či radu. Je mi jasné, že se nemůžeme dlouho skrývat, ale co se dá dělat, když není kam a nemáme plán. Potřebujeme sehnat všechny. Ale opravdu všechny s tím, že je vybijeme z hradu ven. Ale chce to trochu plánování a co zmůžu já - názor jedenáctileté dívky. Chtěla bych zpátky ředitele, zpátky školu - zpátky vše co bylo a mělo by být. Musíme bojovat. Ale všichni v jednu chvíli. Parker už se jim postavil, ale po jednom či dvou to nezvládneme. Navíc jsou dospělí a my stále jen děti... Dobré profesory vykopli, ale - jsou tady profesorové, kterým ještě můžem věřit...
Po chvíli zaklepal někdo na dveře. byla to Cari ještě s někým - už si to moc nepamatuji - seběhlo se to tak rychle. Bell přišla také, Clara, Hann. Hned jsem jim řekla to, co vím o Alertovi. Vypadali trochu vyděšeně. Clapham nějak očaroval Cari a ta si myslela, že ji Alert vzal někam do lesa a nutil ji dělat to, co jí řekne. Podle mě to tak bylo, protože Alertovi jde o krk, nevím proč by to dělal... Po chvíli přišli další. Z Nebelvíru. Říkali, že Clapham vtrhl k nim na kolej a byl už i v Havraspáru. Vážně na naší koleji pak byl kde kdo. Ale byla jiná věc. Nemohla jsem tam zůstat a čekat na smrt. Dali tam sice ke vchodu pasti, ale - stejně by nás našel. Tím že všichni šli k nám už bylo nebezpečné. Napadlo by jej se podívat i k nám. Došla jsem tedy do pokoje a sbalila všechny důležité věci. Sovu, nějaké jídlo, něco k pití a pár sešitů - kdyby byly potřeba zase obálky. Napsala jsem Dariusovi dopis, že nebudem čekat ve hradě, že mám plán kam jít. Sice je venku ještě sníh, ale to zvládnem. Po cestě ze společenské jsem zakopla o jednu z pastí pro inspektory.
Sešli jsme se kousek od sochy u učebny Obrany a spolu se vydali ven. Naštěstí nás nikdo neviděl a tak, jsme s úlevou vyšli na pozemky hradu. Jsou opravdu velké a v Zapovězeném lese jsem byla tolikrát, až si to pomalu nepamatuji.


*Stále se rukopis trochu třese.*
Nakonec jsme se usídlili a postavili nedokončené "iglú". Nebudu říkat kde, opět by tě někdo, můj deníčku, mohl najít a vše by bylo ztraceno, i když tě stále nosím u sebe. Jen co si trochu odpočinu, tak budu pokračovat. Darius už usnul, byl hodně vyčerpaný a ani se nedivím, protože co všechno za ten den prožil...
Jen co dostavím iglú, bude si každý myslet, že je to pouze jen nějaká stavba. Mě zatím nikdo hledat nebude, nemá důvod, o mě nikdo neví. Mezitím můžu alespoň zjišťovat informace po hradě a nosit nějaké čerstvé jídlo a pití Dariusovi. Zatím bude Darius v bezpečí - snad jej nenajdou. Opravdu musíme začít něco s těmi inspektory dělat... Jdu se opět vrhnout do práce, nemůžu jít spát - musím to dostavět, ať jej nikdo nenajde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zloun Clapham Zloun Clapham | 8. června 2013 v 14:57 | Reagovat

"Darius to věděl, chtěl poslat sovu, ale sovu mu zabavili." To je ale smůla :-D

Já sem koukal, jak si už po půlnoci stále stavěla nějaký iglu. To asi bude nepříjemné zjištění, že brzy má být update :D

2 Lin Sethen Lin Sethen | 8. června 2013 v 20:54 | Reagovat

Clapham kouká snad všude :-D
No to je paráda...proč jsem to vlastně stavěla když to všechno do rána ztaje :-D

3 Darius Fixiol Darius Fixiol | 8. června 2013 v 21:35 | Reagovat

mno eště že clapham neví že darius se schoval v lese :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama