Datum: 11.4.1993
Milý deníčku.
Dnes se vše dalo do pořádku. S Dariusem jsem si konečně promluvila. Zeptala jsem se jej proč to všechno, proč se nám tak vyhýbal - hlavně tedy mi. Konečně mi to vysvětlil - chtěl nás chránit. Řekla jsem mu, že Katie určitě ví o nás všech a ne jen o něm. Něchtěl se s námi chvíli stýkat, aby to nebylo tak nápadné. Když viděl můj smutný výraz objal mě. Málem jsem se rozbrečela, když už bylo vše v pořádku. Ale stejně vím, že jej to bude dlouho štvát. Když Mark řekl něco tak hrozného.
Nedávno jsem si popovídala se Selenou, ze zmijozelu. Ptala se mne na inspektory. Pár věcí jsem o nich a o Claphamovi slyšela, ale opravdu jsem byla zvědavá, zda někdo netuší něco víc. Když mi řekla, že jeden z nich se ochomýtal ve sklepení, nedaleko Mrzimorské společenské místnosti, vydaly jsme se tam. Když jsme jej zahlédly, prošly jsme kolem něj rovnou na dívčí toalety. Řekla mi něco víc o inspektorech a o jedné tajné organizaci. Vážně se obávám, že mi tě někdo ukrade, a tak zde nebudu raději psát nic víc, než co mohu. Je toho opravdu moc a kdyby se to dostalo do špatných rukou, nebylo by to vůbec dobré - a k tomu to, co se událo dnes.
*písmo je trochu roztřesené*
Jdu po chodbě ve sklepení klidným a pomalým krokem směrem za Sayakou jako obvykle na výuku. Zničeho nic se ozval hlasitý a chladný známý hlas - hlas Claphama:
"Správce školy je nyní Albus Brumbál. Šéfprofesor je Albert Barr...." *rukopis se roztřásl tak, že z teček je čára*
*jiný sklon písma stále trochu roztřesený*
Je to moc zlé. V tu chvíli rozhlásili, že vyšly nové noviny Věštce. Zaběhla jsem si tedy zpátky do pokoje pro peněženku, vyběhla ze společenské místnosti a zamířila ke Vstupní síni. Byla tam opravdu velká řada. Victorie za mnou přiběhla s již koupenými novinami. Když jsem to četla, byla jsem tak vylekaná, až to více nešlo. Vzhledem k okolnostem, které si o Claphamovi myslím, to není vůbec dobré. Potkaly jsme Lucase a ten nám vylíčil pár věcí, které se udály, když byl s ním v jeho pracovně. Jestli to tak půjde dál, tak ministerstvo určitě nahradí Brumbála úplně - pro ně nejlépe - vyhodí všechny zaměstnance školy a místo nich nasadí tu jejich bandu tupounů z ministerstva. Nelíbí se mi, když tady jsou. Clapham mi nahání husí kůži. Ze všeho, co jde z jejich strany mám takový divný pocit. Stačí jen, když jeden z nich projde kolem mě a v tu chvíli cítím něco zlého... Nejen, že mi nahání husí kůži - možná je to strach, ale strach bývá trochu jiný. Ten pocit se mi zkrátka nelíbí. Obávám se dalšího dne, kteréhokoliv z následujících dnů...
Než začala večerka, zaběhla jsem si ještě do knihovny. Našla jsem tam pár zajímavých knih, které jsem ještě nečetla, jako je například kniha Zvěromágové nebo kniha o Nepromíjených kletbách. Když jsem vycházela z knihovny, bylo krátce po večerce, tak jsem akorát došla do společenské místnosti, kde mi Bell vylíčila, co se ji den předtím stalo. Pověděla mi o školním trestu od jistých prefektů, který se zvrhl v úplně něco nečekaného. Vůbec se mi nelíbí, co se tady poslední dobou děje...
Datum: 12.4.1993
*jiný sklon písma, opět normální*
Když procházím deníkem, zjišťuji, že pokaždé píšu jinak - ano je to tak. Myslím si, že můj rukopis se odvíjí z mé nálady.
Další den a opět se událo pár věcí. Hned z rána jsem zjistila, že mou oblíbenou profesorku lektvarů - Alashamu Mang odvolávají z funkce. V tu chvíli jsem se málem div nerozbrečela. Bylo mi to tak líto, když jsem to zjistila. Ihned jsem si vybavila neobyvklý dárek, který jsem od ní dostala k Vánocům. Byla jsem jí vděčná za více věcí. A zrovna ji musí vyhodit.
Bude mi opravdu moc chybět, bojím se, kterého tupého inspektora místo ní nasadí. Odučila naši poslední hodinu lektvarů a řekla nám posledních pár věcí ke zkouškám. Byla na nás moc hodná a bylo na ni vidět, že ji to je taky líto, i když se to snažila skrýt. Uvařili jsme s ní poslední dva lektvary "Nekašlivec" a i lektvar mimo učební plán "Herelex". Nekašlivec se mi povedl na výbornou, jen s Herelexem jsem měla trochu problém. Profesorka byla tak hodná, že mi dala přísady, ať si to mohu zkusit uvařit později. Napadlo mě, že pokud se mi to později podaří uvařit, dám jej Petrovi, který je stále po incidentu s Dariusem bez vlasů. Později jsem se posadila na postel v pokoji. Vytáhla jsem si knihu zaměřenou na Zvěromágy a začala číst. Kniha mne velmi zaujala, a tak jsem se šla projít ještě do knihovny, pro nějaký další materiál stejného žánru. Naneštěstí knihovna byla zavřena, tak mi nezbývalo nic jiného, než si vystačit s tím co mám. Sedla jsem si do tureckého sedu doprostřed pokoje na koberec. Kolem jsem měla příjemnou atmosféru našeho "pokojového skleníku" - všude se nacházejí květináče s různými rostlinkami. Zavřela jsem oči, ruce položila na svá kolena. Snažila jsem se uklidnit, alespoň z části svou mysl. Všechny myšlenky, které mi celé ty dny procházely hlavou mne najednou opustily. Měla jsem zavřené oči a poslouchala to nekonečné ticho hradu. Občas jsem slyšela mou sovičku Yuwaki, která pouze přešlápla na bidýlku v kleci. Snažila jsem se nevnímat vůbec nic a pouze si jen užívala ticha. Musím uznat, takové ticho jsem ve své hlavě dlouho neměla. Na chvíli se mi povedlo naprosto na nic nemyslet. Žádné myšlenky na inspekci, ředitelovo odvolání, stesk po rodičích. Zkrátka chvíle naprostého uvolnění. Po chvíli jsem otevřela oči. Byla jsem uklidněna od všech zlých věcí. Zbytek dne jsem se cítila více uvolněná a uklidněná. Mé myšlenky byly více synchronizované a už ne tak...stresující. Tohle budu určitě zkoušet častěji. Možná to dokonce doporučím i Bell, protože takové vyčištění mysli je opravdu uklidňující.
