Datum: 31.10.1992
Jak jsem se obávala, tak se taky stalo. Potom, co jsem vyšla ze společenské místnosti všude byl takový temný, tajuplný nádech Halloweenu. Dokonce i ve spolce Jacob a Jerry blbnuli s maskami. Já se oblékla do černé barvy.
Dorazila jsem do síně a posnídala. Vše probíhalo v pohodě až do odpoledne, kdy nás vyzvali ať dorazíme do našich společenských místností.
Nějakou chvíli jsme vyčkávali. Náhle se zničeho nic uprostřed společenské místnosti objevila truhla. Opatrně jsme k ní všichni přistoupili. Objevil se v ní lístek, ať vytvoříme skupinky po pěti. Doteď netuším na co ty skupinky ale dobrá. Truhla začala mluvit. Divně funěla a poskakovala po zemi. Nakonec nám řekla, že budem hledat poklad. A tak jsme se vydali na nebezpečnou cestu. Všichni jsme vytáhli hůlky a rozsvítili je.
Držela jsem se skupiny s Bell a Nell. Na zemi po celém hradě byly lístky. Hledali jsme snad všude, lístky nám radily, kudy jít. Po krátké chvíli, kdy jsem držela svou hůlku v ruce mi zmizela. Ihned jsem ji šla hledat. Byla jsem v koncích.
Po hradě běhaly různé potvory. Bylo to velmi děsivé. Nevěděla jsem co mám dělat. Bez hůlky jsem byla ztracená.
Dnes jsem si poprvé uvědomila, co pro mne má hůlka znamená. Chtěla jsem si posvítit, ale marně. Neměla jsem hůlku, abych si rozsvítila. Nemohla jsem se bránit pár kouzly, před ošklivými monstry, které jsme se učili.
Hledala jsem ji všude, kudy jsem procházela, ale ty příšery a monstra, které běhaly po hradě mě děsila a brzdila.
Prošla jsem kdejaký kout. Nakonec jsem se rozhodla jít do Velké síně, kde se konala večeře. Velká síň byla vyzdobena v Halloweenském stylu. Všude po zemi byly lebky a různé kostry. Na stolech byly různé mozečky a podobné druhy jídla.
I Velká síň byla děsivá. Pár lidí v síni jsem se začala ptát na svou hůlku, zda ji někdo neviděl či nenašel. Nikde nebyla a nikdo ji neviděl. Zato jsem zjistila, že pár lidí také ztratilo svou hůlku. Tak kde hledat dál...
Po chvíli za mnou přišel Darius s Petrem. Vylíčila jsem jim vše, co se stalo. Když jsem si s Dariusem vždy dopisovala, v dopisech, ale pouze z legrace, byla věta: "I hate you". Oba se rozhodli, že mi pomůžou hledat. Petr šel hledat jednu studentku, která našla nějakou hůlku. Darius se mnou prošel několik míst a nakonec mne zavedl na místo, kde byl poklad. Bylo to v mučírně. Ale naneštěstí hůlka tam nebyla. Bylo mi strašně - takhle ztratit svou hůlku, nechtěla jsem si kupovat novou, měla jsem svou hůlku ráda. Darius viděl, jak je mi to líto. Zničeho nic mne vzal za ruku a odtáhl mne za svým oblíbeným profesorem - Alfiem Curtisem. Bylo to zvláštní. Když profesor Curtis otevřel dveře, vylíčil mu ztrátu mé hůlky. Profesor se mne pouze zeptal, jak má hůlka vypadala. Popsala jsem ji a po chvíli si přiložil hůlku ke krku. Vše vylíčil v rozhlasu. S Dariusem jsme zamířili k Velké síni. Chvíli to trvalo, ale po chvíli jsme uslyšeli rozhlas znovu, že mám přijít k němu do kabinetu. Ihned jsem se běžela tím směrem. Darius běžel za mnou. Ona se našla!
V kabinetě stála Nell s profesorem. Nell mi vylíčila jak ji našla, řekla mi, že mi ji chtěla dát už dříve, ale nenašla mě. Byla jsem tak ráda. Všem jsem poděkovala. Hůlku jsem si schovala pod plášť s tím, že už ji nenechám nikdy, ale nikdy ztratit. Nejde to, hůlka je důležitou součástí kouzelníka - tedy i mou.
Vrátila jsem se na kolej. Byla jsem unavená z celé té akce a tak jsem si vše pečlivě zapsala.
Jelikož už jsem dopsala, tak půjdu spát. V této chvíli nemám tolik sil vydat se ještě do strašidelného Zapovězeného lesa.
