Datum: 1.9.1992
Když jsem se ráno probudila, zjistila jsem pár důležitých věcí. Ta postel a pokoj je úžasný!
Ve chvíli, kdy jsem včera zalehla do tak měkké a velké postele jsem okamžitě usnula a ve chvíli, kdy jsem otevřela ráno oči jsem se cítila úplně odpočatá. Miluju svou postel - je tak pohodlná a měkoučká a peřina - tak lehká a zároveň hřejivá.
Potom, co jsem dlouhé době vstala z postele a převlékla se z pyžama, nestačila jsem se rozplývat nad pokojem. Byl tak dobře zařízený. Žluté závěsy lemovaly celý pokoj, žlutá peřina na postelích. Před každou postelí truhlička, pro osobní věci majitele truhličky. Vedle mé postele byl ještě stolek, a tak jsem se zeptala Bell, zda bych si jej nemohla nechat, když je prázdný. K mému údivu přikývla a já si i tam uložila všechny své věci.
Následně jsem se vydala na snídani. Sotva jsem vešla do Velké síně, tam kde včera probíhalo rozřazování, oči mi rozzářila velká kopa jídla na všech čtyřech stolech - To byla snídaně! Popadla jsem do ruky kakao a košík s ovocem. Najedla jsem se do syta, ale stále mi oči zůstávaly zamířené na stole, kde stále i po mém řádění zůstalo ještě spousty jídla.
Později jsem potkala Dariuse, Petra a Nicka. Shodli jsme se, že trochu prozkoumáme hrad. Ten hrad je ale obrovský!
Když si vezmu že nás včera prefekt provedl jen částí hradu, ten hrad je nekonečný. Několikrát jsme zabloudili. Když jsme zjistili, kde vlastně jsme, ztratili jsme se znovu. Bylo to legrační, také jsme prozkoumávali hrad a narazili na pár tajných chodeb. Musí jich tam být opravdu hodně. Jen netuším, kde všude jsou...
Naštěstí jsme se opět našli a vstoupili do Velké síně akorát na oběd. Vyučování ještě nezačalo, a tak zbylo dostatek volného času na zabydlení. Po obědě jsem se vrátila sklepením k nám na kolej do pokoje. Napadlo mě, že vytáhnu své dva květináče a zasadím si semínka, které jsem nakoupila v Příčné. Zalila jsem je a s Bell se poradila jak správně o ně pečovat. Měla jsem dostatek času, a tak jsem vyšla z pokoje a prošla se po společenské místnosti.
Byl tam školní řád. Přečetla jsem si jej skrz na skrz. Bylo tam napsáno o uniformě, kdy je večerka apod.
Vše jsem si pečlivě zapamatovala a opět se rozhlížela po místnosti. Nalezla jsem pergamen, něco jako vyhlášení z ministerstva dostupných pozic. Prolistovala jsem to. Od odeklínače přes lektvarologa, pracovníka odboru mudlovských záhad, bystrozora, lékouzelníka po prodavače a lékarníky. Opravdu velký výběr profesí. Nějakou dobu jsem na to koukala a pročetla si všechny informace ke každé profesi. Poznala jsem se s pár dalšími lidmi z Mrizomoru jako jsou Jerry a Jacob.
Bell mi ukázala naše Mrzimorské koupelny. Byla zde sprcha, záchod a velká zrcadla.
Potom co jsem došla do Velké síně na večeři, dostala jsem nápad. Najedla jsem se a zamířila v rychlosti ke školnímu řádu u nás na koleji. "Večerka je v 21:30." Hmm...co kdybych se porozhlédla po hradě? Napadlo mě. Neměla jsem to dělat.
Přesně ve 21:30 jsem se vydala v Mrzimorské uniformě ven. Byla tma. Všude. Neviděla jsem pomalu na krok. Trochu jsem se bála. Chtěla jsem vyjít někam na světlo, ale nikde ani kousek světla. Dala jsem ruce před sebe a hmatala po stěnách.
Zničeho nic jsem uviděla záblesk světla. Srdce mi bušilo jako o závod. To bude profesor - nebo školník! Stála jsem jako přimražená a tiskla se ke stěně. Záblesk světla šel ke mě blíž a blíž. Ozval se hlas. Vyděšeně jsem se třepala.
Byla to profesorka - Alashama Mang. Nevěděla jsem, co mám dělat. Mé jediné rozhodnutí bylo, že jsem nechtěla, aby kolej přišla o body, a tak jsem si vymyslela, že hledám záchod. Koukala po mne podezřívavě. Vysvětlila mi, že přeci máme koupelny na koleji a ptala se mne, zda mi to nikdo od nás neřekl. Řekla jsem že ne. To jsem říkat taky neměla. Bell mi to přeci říkala. Rozbrečela jsem se. Nevěděla jsem co mám dělat a nechtěla jsem, aby měl někdo problémy kvůli mě. Vyčítala jsem si to. Odvedla mne zpátky na kolej. Přišla mi moc hodná, ale stejně jsem si myslela že něco udělá, odečte naší koleji body a udělí školní trest. Měla jsem strach.
Přivedla mě na kolej a ve společenské místnosti právě byli skoro všichni. Bylo to strašné. Omlouvala jsem se. Profesorka mi ukázala koupelny. Moc jsem si přála aby to nezjistila a ještě víc, aby se nevyptávala, proč mi to nikdo neřekl.
Přišla na to řeč. Posadila jsem se ke stolu a brečela. Se slzami v očích jsem odpovídala. Nakonec jsem vyklopila vše. Že jsem se chtěla jít projít po večerce a že mi Bell ukázala koupelnu. Začli se smát.
Z ničeho nic mi říkali, že jsem měla mít černý plášť a oblečení. Nechápala jsem to. Poukazovala jsem stále na školní řád, že tam je, že máme mít uniformu. Až po chvíli mi to došlo. Černé oblečení mělo být po večerce proto, aby nás nikdo neviděl. Profesorka se začala smát, když slyšela, že jsem si myslela že by naši kolej připravila o body. Má naši kolej opravdu ráda. Byla jsem vyvedená z míry a stále se klepala. Profesorka, která mě načapala stála naštěstí na naší straně. Byla jsem jí moc vděčná, když nám neodebrala body a neudělila tresty. Chvíli si povídali, později jsem se taky trochu přidala. Následně jsem šla raději spát, bylo toho na mě večer moc.
