Datum: 20.- 23.2.1993
Bylo to čím dál horší. Petr se zbláznil. Stále se chtěl zabít. Vzal plyšoového hada, kterého dostal ode mne k vánocům a chtěl se s ním uškrtit. Vzal nožík ze sady lektvarů a chtěl si pořezat žíly. Poté se pral s Dariusem, když se jej snažil uklidnit. V tom nás to s Dariusem napadlo. Uklidnili jsme ho tím, že jsme mu řekli, že máme náhradní plán, ať to nechá na nás. Vůbec nám nerozumněl. Napadlo nás, že mu někoho najdem. Victorii. Z prvního ročníku, mladá milá dívka se smyslem pro humor z naší koleje. Pral se s Dariusem. Když jsem včera přišla k nim na kolej, bylo to strašné. Darius ležel v pokoji pod truhlou a Peter stál v povzdálí a pozoroval mne. Okamžitě jsem k němu přistoupila a snažila se Dariusovu truhlu dát pryč. Nakonec se mi to povedlo. Ale. Darius pomalu nedýchal. Byl v bezvědomí. Snažila jsem se jej resuscitovat. Bylo to šílené. Povedlo se. Darius se probral. Avšak z toho všeho měl zlomené žebro. Roztrhala jsem své náhradní tričko z batohu na proužek a obvázala mu hrudník. Nevěděla jsem, co dál dělat. Bylo to velmi zlé. Petr tam jen tak stál, pomalu nic nedělal, jen to že se chce zabít. Nevnímala jsem jej a měla hlavu plnou Dariuse. Snažila jsem se jej donutit zajít na ošetřovnu za Sayakou, ale nechtěl.
Nespala jsem celou noc. Možná to bylo na mě dost poznat, ale rozhodla jsem se pro jednu věc. Vzpomněla jsem si na pergamen, který ležel u nás na stole ve společenské místnosit. Vzpomněla jsem si na lékouzelníka. V tu chvíli jsem byla pevně rozhodnuta. Zajdu za Sayakou a poprosím ji, zda by mě nepřijala k ní jako studentku. Přeci se už nemohu dívat na to, jak se oni zabíjejí, aniž bych jim mohla pomoct. Bylo mi toho všeho úplně líto až do breku.
Následující den jsem zamířila k pergamenu se seznamem povolání. Pročetla jsem si vše, co u Lékouzelníka stálo.

Bude to těžká cesta, ale jsem odhodlaná, do toho jít. Musím jim přeci nějak pomoct - a ne jenom jim.
Postavila jsem se tedy před ošetřovnu. Byla tam sposta lidí. Viděla jsem Dariuse, který právě vycházel ze dveří ošetřovny a říkal, že jej Sayaka dala dohromady. Byla jsem tak ráda. Pořád se vyptával, co to vlastně chci dělat na ošetřovně. Vysvětlila jsem, že už se nemusí ničeho obávat, že příště pomůžu, co to dá. Pak Darius odešel do jejich společenské místnosti. Mezitím Darius vypověděl Petrovi, že Victorii vše řekl. Když to uslyšel, dost ho to vzalo. Nevěděla jsem, že mu to Darius řekl. Po chvíli přiletěla sova.
V obálce byl krátký vzkaz:
"Petr mě chce zabít!!"
Došlo mi, že se něco děje, jinak by toto neposílal. Ve frontě seděl na své židličce náš mrzimorský kolejní - Nomos.
Okamžitě po přijetí sovy jsem k němu přistoupila a vyděšeným hlasem jej poprosila, zda by pomohl. Šla jsem s ním až ke zmijozelu. Napadlo mě, že se Darius musel zabednit v pokoji proti Petrovi, jinak by neposlal sovu. Nomos mne ale nechtěl pustit dovnitř a tak jsem si se slzami v očích sedla na schody a čekala. Po chvíli vyšel a řekl. Vše je živé. Nechápala jsem ale stačilo to. Šla jsem dál s Nomosem zpátky na ošetřovnu. Sesula jsem se k zemi a brečela. Bylo tam stále moc lidí. Jacob se mě ptal o co jde, ale stejně jsem se nemohla vymáčknout. Před chvíli se Petr pokoušel Dariuse zabít! Bylo mi vše jedno. Hlavně ať už jsou opět jako dřív. Později za mnou přišli k ošetřovně - spolu. Když jsem spatřila Petra, myslela jsem, že jej zabiju. Darius mne utěšoval, že už je vše v pořádku a já stále tiskla obálku se vzkazem. Po chvíli povídání mě konečně uklidnili. Já se dostala na řadu na ošetřovně až pozdě večer, kdy Sayaka dokončila pravidelnou prohlídku všech studentů od druhého ročníku výše.
Když už mne povolala dovnitř, vyzvala mne ať se posadím. A já spustila. Vše co jsem v sobě měla, jsem vypustila do mého možná bláznivého plánu. Říkala mi, že cesta bude opravdu dlouhá, ale já jsem byla a stále jsem odhodlaná se učit Lékouzelníkem. Nemůžu přeci jen stát a koukat, když se někomu něco stane i když je možné vědět, že jde nějak pomoct. Vysvětlila jsem, jak je pro mne důležité starat se o ostatní. K mému překvapení vše, co jsem vypověděla vzala velmi vážně tak, jako jsem to myslela já. Dovolila mi u ní se učit. Budu její studentkou a budu studovat opravdu pilně. Baví mne lektvary a sbírat bylinky. Pomáhat ostatním je mé druhé já. V pondělí nastupuji hned po vyučování. Jsem moc ráda, že mne vzala. Večer jsem navštívila opět kluky na zmijozelské koleji a domluvila se, že Victoria půjde se mnou. Jakmile jsem ji potkala u nás v Mrzimoru, ihned jsem ji pověděla, zda nechce jít taky. Souhlasila, a tak jsme se vydaly do společenské místnosti zmijozelské koleje. Stále opakovala, že je letadlo. Zapnula tedy trysky a proběhly jsme jejich společenskou místností, zatímco Darius s Petrem je zabavovali. Chvíli jsme se krčili ve stínu u nich v pokoji. Určitě nás viděli. Ale se Selenou jsme se dohodly. Sel k nám na pokoj potom také přišla a ukázala nám její pokoj - opět půlka pokoje skleník. Smála jsem se, když jsem to viděla. Když jsme se vrátili s Victorií na pokoj ke klukům Sel šla spát a tak jsme chvíli hráli flašku i se sousedem naproti. Po nějaké chvíli jsme zalehli.
