close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zápis 10. - Silvestr

26. května 2013 v 11:45
Datum: 25. - 31.12.1992

Vstala jsem s úplně obyčejnou náladou. Mé oči mi rozzářily až dárky, které byly u mne na posteli.
Dárek od Bell - Ledové myšky, kniha Králové lístků a květina u toho. Dárek od profesorky - Alashamy Mang, která mi včera poskytla pár vzkazových lístků. V dárkové krabici byly šaty a velká černá kápě, abych mohla chodit po večerce ven a nenechala se tak jednoduše chytit. Byla jsem opravdu překvapená s úsměvem jsem si vyzkoušela kápi. Vůbec mne nešlo vidět. Zvláštní dárek. Od našeho kolejního to byl velký dárek plný různých sladkostí - čokoládových žabek, kotlíkových koláčků, lékořicových hůlek. Oblékla jsem si tedy krásné modré šaty od Dariuse, modrý náhrdelník, náušnice a náramek.
Od Dariuse jsem ještě v síni dostala náhrdelník a deník, do kterého si můžu psát všelijaké poznámky.

Na silvestra jsem se oblékla stejně. Dlouhé modré šaty, náhrdelník od Dariuse, náramek a náušnice.
Ve chvíli, kdy jsem seběhla nahoru do vstupní síně, stál tam Bedňák, který tvrdil, že vlak s jeho skupinou uvízl někde v horách ve sněhu. Díky této nevídané události jeho skupina nemá pódium, kde by mohli dnes večer hrát. Napadlo mě, že by se podium mohlo postavit ze sněhu. Jen co jsem posnídala v síni a posílila se, vzala jsem celou věc do rukou a ve svém oblečení vyšla na nádvoří. Nikde nikdo. Když jsem potkala Bedňáka, říkal, že podium se ještě nestaví. Vzala jsem věc do vlastních rukou a rozhodla se zajít za profesorem Curtisem, který vždy pomůže. Rozhlásil po celém hradě, že všichni mají pomoct s pódiem. Vzápětí se ale ozval hlas profesora Gordona Alerta, že většina studentů je v klubu lektvarů a že se těchto věcí mají ujmout prváci, pro které je klub lektvarů až od druháku.
Poté jsem vyšla ven a nasadila si rukavice. Stále přicházelo více a více lidí. S Lucasem Colinem jsme stavěli podium, zatímco ostatní s Dariusem a Petrem vytvářeli pomocí hůlky kuličky. Po chvíli přišel Matt. Měla jsem sto chutí mu jednu uvalit. Bell takhle opustit. Když jsem po něm začala řvát, naštěstí jsem se na chvíli uklidnila, protože nebyl čas - museli jsme stavět pódium. Tak jsem nakonec kývla a slíbila mu, že si to s ním ještě vyřídím. Trvalo to dlouho. Ale nakonec jsme jej dostavěli. Bylo potřeba ještě donést hromadu židlí a pochodní - na přání Bednáře. Vydala jsem se proto s Colinem a Dariusem za Curtisem. Poslal nás ke školníkovi Filchovi. Po dlouhé chvíli se ukázal. Otevřel dveře, někam nás zavedl (nejspíše to byl sklad). Dal nám hromadu židlí a pochodní. Běžela jsem pro lidi k pódiu. pár přišlo na pomoc, a tak jsme s jejich pomocí přestěhovali židle k podiu. Byla sice trochu zima a já už měla promočené šaty, ale stejně jsem pomáhala, co to šlo. Chtěli ještě další židle, ale školník nám napodruhé neotvíral - hlasitě chrápal. Kapela už začala hrát. Nakonec jsme to vzdali a velký stůl se vyformoval ze sněhu. Já mezitím se pustila spolu s Bell a tuším Nell do Matta. Bell mu dala facku. Matt ji opustil kvůli Hayley - prvačce z Nebu.
Také jsem se do něj pustila, ale pouze slovně. Poté přišel Darius a odvedl mne k pódiu. Vyhlásili soutěž v párech.
Nevěděla jsem o co jde, ale následovala Dariuse. Byl také elegantně oblečen, naštěstí si nikdo nevšiml mých mokrých šatů. Vystoupili jsme na sněhové pódium. Byly tam další 4 páry. Vyhlásili soutěž v tanci. Trochu jsem zrudla, když zopakovali, o jakou soutěž jde. Já neumím tancovat. Teda alespoň - neuměla jsem. Když začala znít hudba snažila jsem se sesynchronizovat s Dariusem. Kupodivu - šlo nám to. Nevnímala jsem jestli tancuji dobře nebo špatně. Bavila jsem se. Byl to úžasný okamžik. Stát na pódiu, tancovat s Dariusem a koukat mu do očí. Bavili jsme se rozhodně dost. Vyřadili jeden pár - místo toho odešly dva páry. Zbyli jsme tam tedy my a ještě Matthew s Hayley. Řekla jsem si, že tohle zkazit nesmíme. Ale stejně jsme se bavili místo toho, abychom se soustředili na tanec. Bylo to zvlášní, ale moc krásné. Celou dobu jsme tančili. Hudba utichla a já to zakončila pózou na zemi. Darius mi podal ruku a já se mu zahleděla do krásně zelených očí, přitom, když jsem vstávala. Pak se rozhodovalo o výhře. Přišel k nám zpěvák a dal nám cenu. Byla to krásná vločka! Na ni byl nápis "Nejlepší taneční pár roku 1992/1993". Nečekala jsem, že to můžeme vyhrát. Ani jsem nevěděla, že umím tancovat. Zkrátka jsme se bavili.
Počkali jsme do konce ohňostroje. Byl úžasný. Stála jsem vedle Dariuse a koukali jsme na něj. Po konci jsme se šli projít. Nechtělo se nám ještě spát, ale jelikož byla zima, vešli jsme do hradu. Vstoupili jsme do takové místnosti vedle vstupu do mučírny. Bylo tam hodně trofejí. Stáli jsme vedle sebe povídali si. Byla hodně zvláštní atmosféra. Zničeho nic se zeptal z jakého důvodu byly na jeho dárku srdíčka. Okamžitě jsem se začala červenat a koukla do země. Řekla jsem, že to prostě nemělo žádný důvod. Byly Vánoce a já tam nechtěla psát, že jej nenávidím.
Stejně si myslel své a nic z toho co jsem řekla, mi nevěřil. Stáli jsme tam, já červená a koukala jsem do země. Stěžoval si, že se koukám do země a tak jsem zavřela oči úplně. I to nebylo přijatelné. Tak jsem je nakonec otevřela a koukala jsem na něj a opět na zem. Zničeho nic zamumlal větu ve smyslu: "Stejně toho nebudu litovat." a dal mi pusu.
Zrudla jsem ještě víc, ale nebránila se. Byla jsem nervózní. První pusa a od něj. Došli jsme k jeho společenské místnosti. Než jsem odešla, oplatila jsem jeho pusu, než šel spát a s rudou tváří utekla k nám do společenské místnosti.
Bell mne viděla. Nechtěla jsem ji přitižovat, ale vyklopila jsem, co se stalo. Pak jsem rychle zalehla, bylo už hrozně moc hodin a já stále vzhůru. Měla jsem sen. Zdálo se mi o tom, co se stalo. Že mě ten, který mi stále v Děravém kotli kradl medvídka, políbil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama