close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Květen 2013

Zápis 14. - Inspektor

27. května 2013 v 15:51
Datum: 24. - 27.2.1993

Když jsem se probudila, bylo to opět ve zmijozelu. Victorie už byla vzhůru a tak jsme se spolu vydaly zpátky k nám na kolej. Následně jsem se vydala do Velké síně, kde mi Petr vysvětlil, že se mu stále nedaří vyrobit zahušťovadlo pro svůj lektvar na růst vlasů. Šla jsem mu tedy pomoct, ale ani mi se to dle návodu na tabuli v klubu lektvarů nedařilo. Darius tam později přišel také. Zničeho nic přišel inspektor. Slídil po klubu lektvarů. Napadlo mě, že by zahušťovadlo mohl umět umíchat, a tak jsem se jej zeptala. Řekl, že to umí a že s tím máme otravovat profesory. Pak se vymlouval na to, že určitě nemáme povoleno zde míchat lektvary bez dozoru. Vyjela jsem po něm, že mouka, voda a mléko jsou tak výbušné, že by to zbořilo půlku školy. Následně mi řekl, že chce, abych šla s ním. Bylo to divné. Vyšel se mnou od klubu lektvarů a ptal se mne na okolní dveře. První dveře vedly na záchody. Otevřel je s pomocí kouzla. Chtěl abych tam vešla! Vyjela jsem na něj, zda si ze mě dělá srandu. Kdyby tam Darius v tu chvíli nebyl, kdo ví, co by mi chtěl udělat. Když viděl, že s ním na záchody opravdu nepůjdu, zabouchl dveře a chtěl do učebny naproti. Měla jsem trochu strach, ale nakonec jsem tam tedy vešla. Ihned jsem šáhla pro hůlku. Byla tam tma, tak jsem si rozsvítila. Sice rozsvítil mnohem větší světlo, ale i tak jsem pevně svírala hůlku. Ptal se mne na profesora Alfie Curtise.
Řekla jsem jak jinak - pravdu. Vypověděla jsem, jak je profesor Curtis bezvadný profesor a jak mi kolikrát pomohl, když jsem byla v nesnázích. Ale tohle slyšet určitě nechtěl, jelikož se tvářil strašně znuděně. Nabízel mi nějakou odměnu za nějaké informace. Prej něco vyšetřují. Napadlo mě, že by mohl Darius něco vědět jelikož jej zná déle jak já, a tak si teda do stejné místnosti pozval i Dariuse. Darius mu nejspíš řekl to samé, co já. Pozval si také Petra.
Mezitím jsme s Dariusem utekli za profesorem Curtisem. Nějakou chvíli jsme čekali. Darius si všiml pavouka, který mi lezl po plášti. Mezitím přiběhl Petr a postavil se přímo k nám. Darius jej nechtíc hodil Petrovi do obličeje. Petr pavouka s chutí sežral. Bylo to nechutné, když jsem viděla jak jeho zuby okusují jeho živé tělo a jak jej přežvykuje, zatímco mu pavoučí chlupatá noha čouhá z pusy. Pak se zničeho nic ke mě začal přibližovat. Darius se tvářil trochu zklamaně, když mě zachránil před pavoukem. Řekla jsem jen k Dariusovi: "Dala bych ti pusu, ale dělá se mi z Petra zle..." a utíkala od Petra pryč.
Poté přišli Matthew s Hayley. Řekli jsme jim, co se stalo a povídali si. Inspektor prý hledá vstupy do kanálů... Slídí všude kolem. Když nás konečně profesor Curtis vpustil do kabinetu, vyklopili jsme mu s Dariusem, Mattem a Hayley úplně vše o inspektorovi. Byl dost překvapen, když zjistil, že mne chtěl odtáhnout na záchod a říkal, že se o tomhle zmíní na poradě. Už nás chtěl vyhnat z kabinetu, ale donutila jsem Dariuse říct i to, co se stalo u nich na koleji. Nebyl moc rád, že jsem jej donutila to říct, ale řekl to. Profesor Curtis se divil i tomu. Ptali jsme se jej, proč tu ti inspektoři jsou a co tu chtějí. Řekl nám, že někdo rozhlásil fámu, že je vlkodlak. Ujišťoval nás, že jím opravdu není. Když jsme vše vypověděli, poslal nás pryč. Bylo to docela divné. Buďto někam pospíchal nebo před námi něco tajil. Je dost možný že něco navíc ví, jen nám to povědět nechce. Ale co už, každý má tajemství...
K večeru se uskutečnil Mrzimorský famfrpálový trénink. Moc lidí se nezúčastnilo, a tak jsme cvičili nejprve bez koštěte. Obyčejné protahovací cviky. Následně nás Clara chtěla načit něco neobvyklého - a jako vždy to se mnou nedopadlo moc dobře. Měli jsme za úkol se chytit pevně koštěte nohama a otočit se vzhůru nohama přibližně ve výšce metr a půl od země - nazvala to dělání lenochoda. Jakmile jsem se vytočila vzhůru nohama, letěla jsem dolů - rána do hlavy.
Clara ke mě okamžitě přistoupila. Držela jsem se za hlavu a začala smát. Říkala jsem, že je to dobrý. Opatrně jsem se za pomocí Clary zvedala. Motala se mi šíleně hlava a já se za hlavu držela. Odtáhla mě na ošetřovnu a ukončila trénink. Nechtěla jsem ať jej ukončuje kvůli mě. Zvládla bych tam dojít sama. Když jsme došli na ošetřovnu, Sayaka použila kouzlo, aby zahnala bolest hlavy. Pomohlo to, ale stále jsem se motala. Viděla jsem tam Dariuse. Moc jsem jej nevnímala - stále se mi točila hlava. Sayaka mne pustila s Clarou na kolej. Po cestě jsem se vykutálela ze schodů a narazila opět hlavou - do zdi. Ačkoliv se Clara snažila mě pevně držet, já to nevybírala a stále se motala. Vzala mne tedy znovu za Sayakou. Sayaka si mne prohlídla a pustila mne do jedněch dveří, že mi donese lektvar. Byl tam jeden prefekt a Darius. Zjistila jsem, že Darius se taky praštil do hlavy - my jsme dvojka teda. Popovídali jsme si s prefektem - Matt mu říkal Darius a byl také ze zmijozelu. Bavili jsme se o inspektorovi a všem s tím spojeném. Po lektvaru jsme se dále bavili a nakonec nás Sayaka oba pustila s profesorem, který nás učí Dějiny - Jacob Carey. Zavedl nás k našim kolejím. Zamířila jsem do pokoje. Na mé truhle ležel lístek s tím, že Bell bude do čtvrtku u babičky. Poprosila mne, zda bych nezalévala také její část našeho skleníku.

Zápis 13. - Náhradní plán

27. května 2013 v 0:39
Datum: 20.- 23.2.1993

Bylo to čím dál horší. Petr se zbláznil. Stále se chtěl zabít. Vzal plyšoového hada, kterého dostal ode mne k vánocům a chtěl se s ním uškrtit. Vzal nožík ze sady lektvarů a chtěl si pořezat žíly. Poté se pral s Dariusem, když se jej snažil uklidnit. V tom nás to s Dariusem napadlo. Uklidnili jsme ho tím, že jsme mu řekli, že máme náhradní plán, ať to nechá na nás. Vůbec nám nerozumněl. Napadlo nás, že mu někoho najdem. Victorii. Z prvního ročníku, mladá milá dívka se smyslem pro humor z naší koleje. Pral se s Dariusem. Když jsem včera přišla k nim na kolej, bylo to strašné. Darius ležel v pokoji pod truhlou a Peter stál v povzdálí a pozoroval mne. Okamžitě jsem k němu přistoupila a snažila se Dariusovu truhlu dát pryč. Nakonec se mi to povedlo. Ale. Darius pomalu nedýchal. Byl v bezvědomí. Snažila jsem se jej resuscitovat. Bylo to šílené. Povedlo se. Darius se probral. Avšak z toho všeho měl zlomené žebro. Roztrhala jsem své náhradní tričko z batohu na proužek a obvázala mu hrudník. Nevěděla jsem, co dál dělat. Bylo to velmi zlé. Petr tam jen tak stál, pomalu nic nedělal, jen to že se chce zabít. Nevnímala jsem jej a měla hlavu plnou Dariuse. Snažila jsem se jej donutit zajít na ošetřovnu za Sayakou, ale nechtěl.
Nespala jsem celou noc. Možná to bylo na mě dost poznat, ale rozhodla jsem se pro jednu věc. Vzpomněla jsem si na pergamen, který ležel u nás na stole ve společenské místnosit. Vzpomněla jsem si na lékouzelníka. V tu chvíli jsem byla pevně rozhodnuta. Zajdu za Sayakou a poprosím ji, zda by mě nepřijala k ní jako studentku. Přeci se už nemohu dívat na to, jak se oni zabíjejí, aniž bych jim mohla pomoct. Bylo mi toho všeho úplně líto až do breku.

Následující den jsem zamířila k pergamenu se seznamem povolání. Pročetla jsem si vše, co u Lékouzelníka stálo.


Bude to těžká cesta, ale jsem odhodlaná, do toho jít. Musím jim přeci nějak pomoct - a ne jenom jim.
Postavila jsem se tedy před ošetřovnu. Byla tam sposta lidí. Viděla jsem Dariuse, který právě vycházel ze dveří ošetřovny a říkal, že jej Sayaka dala dohromady. Byla jsem tak ráda. Pořád se vyptával, co to vlastně chci dělat na ošetřovně. Vysvětlila jsem, že už se nemusí ničeho obávat, že příště pomůžu, co to dá. Pak Darius odešel do jejich společenské místnosti. Mezitím Darius vypověděl Petrovi, že Victorii vše řekl. Když to uslyšel, dost ho to vzalo. Nevěděla jsem, že mu to Darius řekl. Po chvíli přiletěla sova.
V obálce byl krátký vzkaz:
"Petr mě chce zabít!!"
Došlo mi, že se něco děje, jinak by toto neposílal. Ve frontě seděl na své židličce náš mrzimorský kolejní - Nomos.
Okamžitě po přijetí sovy jsem k němu přistoupila a vyděšeným hlasem jej poprosila, zda by pomohl. Šla jsem s ním až ke zmijozelu. Napadlo mě, že se Darius musel zabednit v pokoji proti Petrovi, jinak by neposlal sovu. Nomos mne ale nechtěl pustit dovnitř a tak jsem si se slzami v očích sedla na schody a čekala. Po chvíli vyšel a řekl. Vše je živé. Nechápala jsem ale stačilo to. Šla jsem dál s Nomosem zpátky na ošetřovnu. Sesula jsem se k zemi a brečela. Bylo tam stále moc lidí. Jacob se mě ptal o co jde, ale stejně jsem se nemohla vymáčknout. Před chvíli se Petr pokoušel Dariuse zabít! Bylo mi vše jedno. Hlavně ať už jsou opět jako dřív. Později za mnou přišli k ošetřovně - spolu. Když jsem spatřila Petra, myslela jsem, že jej zabiju. Darius mne utěšoval, že už je vše v pořádku a já stále tiskla obálku se vzkazem. Po chvíli povídání mě konečně uklidnili. Já se dostala na řadu na ošetřovně až pozdě večer, kdy Sayaka dokončila pravidelnou prohlídku všech studentů od druhého ročníku výše.
Když už mne povolala dovnitř, vyzvala mne ať se posadím. A já spustila. Vše co jsem v sobě měla, jsem vypustila do mého možná bláznivého plánu. Říkala mi, že cesta bude opravdu dlouhá, ale já jsem byla a stále jsem odhodlaná se učit Lékouzelníkem. Nemůžu přeci jen stát a koukat, když se někomu něco stane i když je možné vědět, že jde nějak pomoct. Vysvětlila jsem, jak je pro mne důležité starat se o ostatní. K mému překvapení vše, co jsem vypověděla vzala velmi vážně tak, jako jsem to myslela já. Dovolila mi u ní se učit. Budu její studentkou a budu studovat opravdu pilně. Baví mne lektvary a sbírat bylinky. Pomáhat ostatním je mé druhé já. V pondělí nastupuji hned po vyučování. Jsem moc ráda, že mne vzala. Večer jsem navštívila opět kluky na zmijozelské koleji a domluvila se, že Victoria půjde se mnou. Jakmile jsem ji potkala u nás v Mrzimoru, ihned jsem ji pověděla, zda nechce jít taky. Souhlasila, a tak jsme se vydaly do společenské místnosti zmijozelské koleje. Stále opakovala, že je letadlo. Zapnula tedy trysky a proběhly jsme jejich společenskou místností, zatímco Darius s Petrem je zabavovali. Chvíli jsme se krčili ve stínu u nich v pokoji. Určitě nás viděli. Ale se Selenou jsme se dohodly. Sel k nám na pokoj potom také přišla a ukázala nám její pokoj - opět půlka pokoje skleník. Smála jsem se, když jsem to viděla. Když jsme se vrátili s Victorií na pokoj ke klukům Sel šla spát a tak jsme chvíli hráli flašku i se sousedem naproti. Po nějaké chvíli jsme zalehli.

Zápis 12. - Valentýn

26. května 2013 v 23:47
Datum: 14.2.1993

Byl to zvláštní den. Potom, co jsem se probrala a převlékla se, došla jsem do Vstupní síně. Po místnosti poletovalo několik růžových ptáčků a jeden mi přistál na rameně. Byl tak roztomilý. Poté vletěl k pytlíčkům s valentýnkami a posunkami ukazoval, že mám taky nějakou poslat. Okamžitě jsem si jednu vzala. Napsala jsem Dariusovi básničku do valentýnky. Následně ji uložila do krabičky, ať ji jeden z ptáčků doručí. Přišla mi také valentýnka. Bell mi jednu poslala. Nazvala mě květinářkou. Bodejť by ne, když mám v pokoji skleník. Rozhodla jsem se jí taky jednu napsat. Když jsem dorazila k nám na pokoj, všimla jsem si velké hromady valentýnek, které měla na nočním stolku vedle postele. Když jsem dostala od Dariuse valentýnku, schovala jsem si ji pod polštář. Byla tak krásná.
Odpoledne jsme se sešli ve Velké síni a Dariuse napadlo, když už je ten valentýn a výzdoba stále drží... Napadlo mne jít do sklepení, tam jsem jmelí viděla. Došli jsme tam a dali jsme si pusu pod jmelím. Bylo to tak pěkné.
K večeru jsem šla s Dariusem. Ukázal mi zmijozelskou místnost. Mají to tam trochu temné, ale pěkné. Byla jsem u Petra a Dariuse na pokoji. Petr měl pořád sebevražedné sklony. Povídali jsme si, přespala jsem u nich.

Zápis 11. - Následky

26. května 2013 v 17:18
Datum: 18.1.1993

Milý deníčku,
od té pusy s Dariusem, se toho vcelku dost událo.
Do deníku, který mi dal si zapisuji vše, co se stalo od silvestra. Darius má také svůj deník. Je legrační, že si jej občas vyměňujeme - nebo lépe - Darius nechává deník na stolku, tak do něj opatrně nakoukávám, když se nedívá - stejně si toho vždy všimne. Naoplátku mu já dávám ten svůj. Nedávno jsem si všimla, že od konce deníku má napsaný článek o tom, co se děje u něj na koleji. Jednou večer když procházel zmijozelskou společenskou místností slyšel nějakou divnou ránu. Byla tam nějaká nestvůra. Vidělo ho to a šlo to po něm. Následujícího dne se probral někde v kanále. Jeho noha krvácela. Rychle utekl zpátky na kolej. Moc si toho nepamatoval. Vypil nějaký lektvar na zastavení krvácení...
Byla jsem trochu vyděšená, když jsem to dočetla.
Následující den se mne pokoušel naučit kouzlo z Obrany proti černé magii. Vysvětlil mi, že abych zvládla nějaké kouzlo musím mít splněny podmínky - tedy musím umět další kouzla, bez kterých to nepůjde. Naučil mne pár dalších kouzel, díky kterých jsem zvládla důležité kouzlo z Obrany. Naneštěstí jsem to trochu přehnala. Učil mne venku. Skoro každou chvíli jsme si dělali přestávku na pití a svačinu, abych daná kouzla zvládla, jelikož kouzla jsou hodně vyčerpávající. Naučil mne možná sedm nových kouzel, díky kterým jsem dané kouzlo zvládla. Trvalo to nějakou chvíli a já zničeho nic ztratila na chvíli vědomí. Pak už si jen pamatuji, jak stál vedle mě a ptal se, zda jsem v pořádku. Já okamžitě odpověděla, že ano. Chtěla jsem to kvůli němu zvládnout, a tak jsem pořád opakovala, že to zvládnu. Po několikátým ztracení vědomí mne odvedl do Síně na večeři a poté k naší společenské místnosti. Trénovala jsem i tam. Když mne viděl Jacob použil na mne divné kouzlo a já se ocitla zavřená ve čtyřech zdech. Prosím, ať už tohle nedělá. Panikařila jsem, nevěděla, co dělat. Bylo to...strašné. Obávám se, že mám klaustrofobii. Ale on to na mne použil podruhé. Když jsem se dále snažila trénovat, zničeho nic jsem opět ztratila vědomí. Znovu se to stalo možná tak 5x a nakonec se mne snažil odtáhnout na ošetřovnu s tím, že mi vzal hůlku, abych nemohla kouzlit. Samozřejmě šla jsem za ním, aby mi hůlku vrátil. Došli jsme do druhého patra a já konečně dostala svou hůlku zpátky. Vrátila jsem se. Nakonec jsem usoudila, že na tu ošetřovnu zajdu. Nejspíš chtěl jít se mnou, ale když už jsem byla na cestě uviděla jsem Dariuse, který mě na ošetřovnu doprovodil.
Na ošetřovně byla Sayaka. Vysvětlila mi, že se nemám přepínat. "Kouzlit maximálně dvacet minut a přestávka."
Potom mi dala nějaký lektvar. Nechala si mě tam přes noc.


Dariusovi povolila mne navštívit. Brečela jsem. Nechtěla jsem aby si vyčítal, že na mě neměl naléhat. Byla to moje vina, já chtěla se to naučit a dokázat mu tak, že je dobrý učitel. Akorát jsem to přehnala. Omlouvala jsem se mu. Přála jsem si, aby se mnou zůstal přes noc, ale Sayaka to nedovolila.

Následující den mě pustila z ošetřovny. Zjistila jsem že Petrovi hráblo. Pořád nám říkal, že nám dělá křena. Poté se chtěl zabít. Stále vykládal, že skočí z věže. Darius mi vykládal jak Petr běhal po pokoji s nožem a chtěl se zabít. Byla jsem vyděšená. Co se to probůh děje? Později mi došlo, že je to vše kvůli mě a Dariusovi. Pravděpodobně si to celé pobral špatně. Buďto si myslí, že si z něj utahujem nebo....no na to raději ani myslet nechci. Doufám že bude brzy v pořádku, protože se z něj stává psychopat. Bude-li to pokračovat takhle dál, nahlásíme to Sayace...

Zápis 10. - Silvestr

26. května 2013 v 11:45
Datum: 25. - 31.12.1992

Vstala jsem s úplně obyčejnou náladou. Mé oči mi rozzářily až dárky, které byly u mne na posteli.
Dárek od Bell - Ledové myšky, kniha Králové lístků a květina u toho. Dárek od profesorky - Alashamy Mang, která mi včera poskytla pár vzkazových lístků. V dárkové krabici byly šaty a velká černá kápě, abych mohla chodit po večerce ven a nenechala se tak jednoduše chytit. Byla jsem opravdu překvapená s úsměvem jsem si vyzkoušela kápi. Vůbec mne nešlo vidět. Zvláštní dárek. Od našeho kolejního to byl velký dárek plný různých sladkostí - čokoládových žabek, kotlíkových koláčků, lékořicových hůlek. Oblékla jsem si tedy krásné modré šaty od Dariuse, modrý náhrdelník, náušnice a náramek.
Od Dariuse jsem ještě v síni dostala náhrdelník a deník, do kterého si můžu psát všelijaké poznámky.

Na silvestra jsem se oblékla stejně. Dlouhé modré šaty, náhrdelník od Dariuse, náramek a náušnice.
Ve chvíli, kdy jsem seběhla nahoru do vstupní síně, stál tam Bedňák, který tvrdil, že vlak s jeho skupinou uvízl někde v horách ve sněhu. Díky této nevídané události jeho skupina nemá pódium, kde by mohli dnes večer hrát. Napadlo mě, že by se podium mohlo postavit ze sněhu. Jen co jsem posnídala v síni a posílila se, vzala jsem celou věc do rukou a ve svém oblečení vyšla na nádvoří. Nikde nikdo. Když jsem potkala Bedňáka, říkal, že podium se ještě nestaví. Vzala jsem věc do vlastních rukou a rozhodla se zajít za profesorem Curtisem, který vždy pomůže. Rozhlásil po celém hradě, že všichni mají pomoct s pódiem. Vzápětí se ale ozval hlas profesora Gordona Alerta, že většina studentů je v klubu lektvarů a že se těchto věcí mají ujmout prváci, pro které je klub lektvarů až od druháku.
Poté jsem vyšla ven a nasadila si rukavice. Stále přicházelo více a více lidí. S Lucasem Colinem jsme stavěli podium, zatímco ostatní s Dariusem a Petrem vytvářeli pomocí hůlky kuličky. Po chvíli přišel Matt. Měla jsem sto chutí mu jednu uvalit. Bell takhle opustit. Když jsem po něm začala řvát, naštěstí jsem se na chvíli uklidnila, protože nebyl čas - museli jsme stavět pódium. Tak jsem nakonec kývla a slíbila mu, že si to s ním ještě vyřídím. Trvalo to dlouho. Ale nakonec jsme jej dostavěli. Bylo potřeba ještě donést hromadu židlí a pochodní - na přání Bednáře. Vydala jsem se proto s Colinem a Dariusem za Curtisem. Poslal nás ke školníkovi Filchovi. Po dlouhé chvíli se ukázal. Otevřel dveře, někam nás zavedl (nejspíše to byl sklad). Dal nám hromadu židlí a pochodní. Běžela jsem pro lidi k pódiu. pár přišlo na pomoc, a tak jsme s jejich pomocí přestěhovali židle k podiu. Byla sice trochu zima a já už měla promočené šaty, ale stejně jsem pomáhala, co to šlo. Chtěli ještě další židle, ale školník nám napodruhé neotvíral - hlasitě chrápal. Kapela už začala hrát. Nakonec jsme to vzdali a velký stůl se vyformoval ze sněhu. Já mezitím se pustila spolu s Bell a tuším Nell do Matta. Bell mu dala facku. Matt ji opustil kvůli Hayley - prvačce z Nebu.
Také jsem se do něj pustila, ale pouze slovně. Poté přišel Darius a odvedl mne k pódiu. Vyhlásili soutěž v párech.
Nevěděla jsem o co jde, ale následovala Dariuse. Byl také elegantně oblečen, naštěstí si nikdo nevšiml mých mokrých šatů. Vystoupili jsme na sněhové pódium. Byly tam další 4 páry. Vyhlásili soutěž v tanci. Trochu jsem zrudla, když zopakovali, o jakou soutěž jde. Já neumím tancovat. Teda alespoň - neuměla jsem. Když začala znít hudba snažila jsem se sesynchronizovat s Dariusem. Kupodivu - šlo nám to. Nevnímala jsem jestli tancuji dobře nebo špatně. Bavila jsem se. Byl to úžasný okamžik. Stát na pódiu, tancovat s Dariusem a koukat mu do očí. Bavili jsme se rozhodně dost. Vyřadili jeden pár - místo toho odešly dva páry. Zbyli jsme tam tedy my a ještě Matthew s Hayley. Řekla jsem si, že tohle zkazit nesmíme. Ale stejně jsme se bavili místo toho, abychom se soustředili na tanec. Bylo to zvlášní, ale moc krásné. Celou dobu jsme tančili. Hudba utichla a já to zakončila pózou na zemi. Darius mi podal ruku a já se mu zahleděla do krásně zelených očí, přitom, když jsem vstávala. Pak se rozhodovalo o výhře. Přišel k nám zpěvák a dal nám cenu. Byla to krásná vločka! Na ni byl nápis "Nejlepší taneční pár roku 1992/1993". Nečekala jsem, že to můžeme vyhrát. Ani jsem nevěděla, že umím tancovat. Zkrátka jsme se bavili.
Počkali jsme do konce ohňostroje. Byl úžasný. Stála jsem vedle Dariuse a koukali jsme na něj. Po konci jsme se šli projít. Nechtělo se nám ještě spát, ale jelikož byla zima, vešli jsme do hradu. Vstoupili jsme do takové místnosti vedle vstupu do mučírny. Bylo tam hodně trofejí. Stáli jsme vedle sebe povídali si. Byla hodně zvláštní atmosféra. Zničeho nic se zeptal z jakého důvodu byly na jeho dárku srdíčka. Okamžitě jsem se začala červenat a koukla do země. Řekla jsem, že to prostě nemělo žádný důvod. Byly Vánoce a já tam nechtěla psát, že jej nenávidím.
Stejně si myslel své a nic z toho co jsem řekla, mi nevěřil. Stáli jsme tam, já červená a koukala jsem do země. Stěžoval si, že se koukám do země a tak jsem zavřela oči úplně. I to nebylo přijatelné. Tak jsem je nakonec otevřela a koukala jsem na něj a opět na zem. Zničeho nic zamumlal větu ve smyslu: "Stejně toho nebudu litovat." a dal mi pusu.
Zrudla jsem ještě víc, ale nebránila se. Byla jsem nervózní. První pusa a od něj. Došli jsme k jeho společenské místnosti. Než jsem odešla, oplatila jsem jeho pusu, než šel spát a s rudou tváří utekla k nám do společenské místnosti.
Bell mne viděla. Nechtěla jsem ji přitižovat, ale vyklopila jsem, co se stalo. Pak jsem rychle zalehla, bylo už hrozně moc hodin a já stále vzhůru. Měla jsem sen. Zdálo se mi o tom, co se stalo. Že mě ten, který mi stále v Děravém kotli kradl medvídka, políbil.

Zápis 9. - Vánoce

26. května 2013 v 10:34
Datum: 15. - 24.12.1992

To, co se mi nedávno stalo, je opravdu zvláštní. Po hodině přeměňování ke mne přistouil jistý kluk. Chtěl se mnou mluvit a že se sejdem ve Vstupní síni. Nakonec tedy jsme šli do Vstupní síně spolu. Ve chvíli, kdy jsme tam dorazili, zeptala jsem se oč jde. Myslela jsem si, že chce po mě půjčit sešit, když si píšu ty zápisky, jako ostatní, co je chtějí. Ale o sešit a školu tady nešlo. Zničeho nic na mě vypustil, že se mu líbím a jestli s ním budu chodit. Dyť já jej ani neznala! Řekla jsem mu, že je to na mě moc rychle, že jej ani neznám. Ihned se mi představil - Mark Tylor. Ale i tak naléhal, zda s ním budu chodit. Nechtěla jsem mu ublížit, ale co jsem měla dělat. Stále jsem mu opakovala, že je to moc na rychlo a že ať jsme první kamarádi. Souhlasil, ale stále mne přemlouval. Co mám dělat? Opět se z čistajasna objevil Darius. Viděl, co se děje, a tak mne vzal pryč s tím, že mi chce něco ukázat. Odvedl mne do sklepení. Byla jsem ráda, ale stále zmatená. Ve sklepení mě opět opustil a já zamířila do Mrzimorské. Pokaždé, když potřebuji, objeví se. Nechápu jak to dělá... Proletělo mi hlavou. Dárek k Vánocům mi dal ještě dříve. Dostala jsem od něj krásné modré šaty a zlatý náhrdelník - Nějakým způsobem ví, že má oblíbená barva je modrá... Od Petra jsem také dostala dárek hned. Dostala jsem dva náhrdelníky, náušnice, náramek a plyšovou rybu. Ti na mě tedy museli hodně utratit.
Později jsem opět potkala Marka, opět mi říkal to samé a já mu stále opakovala, jak to možné není. Nakonec se mi podařilo se vykroutit s tím, že jsem jej rozbrečela. No to jsem tomu dala, ale co mi zbývalo.
Když jsem vyšla ven, zem pokryla bílá sněhová pokrývka a po celém hradě se objevila vánoční výzdoba.
Rozhodla jsem se dát Petrovi a Dariusovi dárek také dříve. Oboum jsem dala kroužek na klíče, který jsem si vyžádala koupit přes kolejního - pořád si stěžovali, že maj klíče rozházené po batohu. Dala jsem je do dvou pytlíků. Jeden pytlík pro Dariuse...tak mě napadlo, že když už jsou ty vánoce, tak mu do vzkazu nenapíšu tak jako si píšem obvykle z legrace "I hate you" (V překladu nenávidím tě), tak jsem tam napsala: "S láskou (No hate) Lin." (No hate = žádná nenávist).
Dárek jsem jim předala až po vánočním trhu. Tam jsem si zjistila přesné znění kouzla na štítky. Štítek na pytlíček Dariusovi byl červeně a přidala jsem tam srdíčko ♥. Bell jsem to nakonec ukázala.
Nějakou dobu jsem přemýšlela, zda jsem to s tím srdíčkem nepřehnala, když to mělo být pouze z legrace - tedy to "No hate" tak mělo být. Ale řekla jsem si, že to srdíčko tam nechám, když už jsem jej tam dala.
Později jsme se sešli před jejich spolkou. Předala jsem jim dárek. Petr z toho byl celý pryč. Stále říkal, že proč on tam nemá také srdíčko. Nakonec jsem mu se smíchem řekla, že pokud chce, tak mu jej tam taky přidám, ale nechtěl jej.
Další den byl opět otevřen trh. Vzala jsem tedy většinu svých nepotřebných věcí, lektvarů, které jsem uvařila, rostlin, které jsem sama vypěstovala nebo sesbírala v Zapovězeném lese v nočních hodinách a odnesla na trhy. Darius s Petrem se přidali k mému stánku, ačkoli Petr snad nic neprodával. Několikrát k nám přišel nakupovat Matt. Přišli i další lidé. Mezitím, co jsem si šla odběhnout pro nakoupení dalších dárků, hlídali stánek Petr s Dariusem. Zamířila jsem ke stánku profesora Curtise. Vyměnila jsem u něj kouzelnou barvu na vlasy za knihu Masožravé stromy. K mému údivu se mu kniha líbila, a tak jsme tedy udělali výměnu, jelikož profesor nechtěl peníze a jen měnil - takže něco za něco.
Následně jsem si stoupla do fronty k obchodníkovi z Příčné. Nakupovala jsem u něj možná tak 10x za ten den. Bylo to legrační. Celkem jsem u něj nakoupila: plyšového hada a lahvičku s barvou na vlasy pro Petra, který si stále chce nechat narůst vlasy. Dariusovi jsem koupila plyšového ryse. Jerrymu jsem koupila lotroskop a později jsem se domluvila s Dariusem, že koupíme jeden lotroskop Petrovi, protože stále říkal, že nám nevěří.
Vrátila jsem se ke svému stánku, kde stále hlídkovali Petr s Dariusem a poobchodovala s kolemjdoucími.
Vyměnila jsem pár věcí za zelený hrníček a stříbrný brk. K večeru jsem nakoupila ještě po několikáté u obchodníka z Příčné dárkové balíčky a rozdělila dárky do balíčků. Vzpomněla jsem si, že nemám už žádné vzkazové pergameny. U obchodníka dopisy nebyly, a tak se proferoska Alashama Mang rozhodla, že mi nějaké dá. Když jsem s ní šla, řekla mi, že obchodník z Příčné je její snoubenec. Byla jsem velmi překvapená. Také mne překvapilo, když mi dala do rukou podržet jedno z jejich dětí. Vypadají tak krásně. Vrátila jsem se na kolej, popsala štítkem všechny dárečky a dala je pod stromeček do Vstupní síně, kde je údajně měli roznést skřítci na druhý den. Rozhodla jsem se, že dárek pošlu také paní profesorce. Zabalila jsem jí stříbrný brk. Vyšla jsem na chvíli ven - projít se po školních pozemkách. Mám ráda sníh, ale v tuto chvíli mi trochu vadil, protože žádné bylinky nebyly pod sněhem vidět. Rozhodla jsem se tedy vrátit na kolej a užívat si krásně měkké a teplé postele. Po cestě do pokoje mne zastavil Jerry nesoucí dárek. Překvapeně jsem na něj koukala. Dárek mi dal do rukou, aniž bych stačila říct jakékoliv slovo. Uvnitř byla hromada bylinek a semínek. Byla jsem nadšená, tohle jsem vážně nečekala.
Když jsem konečně přišla do pokoje byla tam smutná Bell. Matt se s ní rozešel. Přímo na Vánoce - tohle si opravdu nezasloužila. Utěšovala jsem jí, že to bude dobrý, zůstala s ní snad celou noc. Je mi jí opravdu líto.

Zápis 8. - Halloween

26. května 2013 v 8:49
Datum: 31.10.1992

Jak jsem se obávala, tak se taky stalo. Potom, co jsem vyšla ze společenské místnosti všude byl takový temný, tajuplný nádech Halloweenu. Dokonce i ve spolce Jacob a Jerry blbnuli s maskami. Já se oblékla do černé barvy.
Dorazila jsem do síně a posnídala. Vše probíhalo v pohodě až do odpoledne, kdy nás vyzvali ať dorazíme do našich společenských místností.
Nějakou chvíli jsme vyčkávali. Náhle se zničeho nic uprostřed společenské místnosti objevila truhla. Opatrně jsme k ní všichni přistoupili. Objevil se v ní lístek, ať vytvoříme skupinky po pěti. Doteď netuším na co ty skupinky ale dobrá. Truhla začala mluvit. Divně funěla a poskakovala po zemi. Nakonec nám řekla, že budem hledat poklad. A tak jsme se vydali na nebezpečnou cestu. Všichni jsme vytáhli hůlky a rozsvítili je.
Držela jsem se skupiny s Bell a Nell. Na zemi po celém hradě byly lístky. Hledali jsme snad všude, lístky nám radily, kudy jít. Po krátké chvíli, kdy jsem držela svou hůlku v ruce mi zmizela. Ihned jsem ji šla hledat. Byla jsem v koncích.
Po hradě běhaly různé potvory. Bylo to velmi děsivé. Nevěděla jsem co mám dělat. Bez hůlky jsem byla ztracená.
Dnes jsem si poprvé uvědomila, co pro mne má hůlka znamená. Chtěla jsem si posvítit, ale marně. Neměla jsem hůlku, abych si rozsvítila. Nemohla jsem se bránit pár kouzly, před ošklivými monstry, které jsme se učili.
Hledala jsem ji všude, kudy jsem procházela, ale ty příšery a monstra, které běhaly po hradě mě děsila a brzdila.
Prošla jsem kdejaký kout. Nakonec jsem se rozhodla jít do Velké síně, kde se konala večeře. Velká síň byla vyzdobena v Halloweenském stylu. Všude po zemi byly lebky a různé kostry. Na stolech byly různé mozečky a podobné druhy jídla.
I Velká síň byla děsivá. Pár lidí v síni jsem se začala ptát na svou hůlku, zda ji někdo neviděl či nenašel. Nikde nebyla a nikdo ji neviděl. Zato jsem zjistila, že pár lidí také ztratilo svou hůlku. Tak kde hledat dál...
Po chvíli za mnou přišel Darius s Petrem. Vylíčila jsem jim vše, co se stalo. Když jsem si s Dariusem vždy dopisovala, v dopisech, ale pouze z legrace, byla věta: "I hate you". Oba se rozhodli, že mi pomůžou hledat. Petr šel hledat jednu studentku, která našla nějakou hůlku. Darius se mnou prošel několik míst a nakonec mne zavedl na místo, kde byl poklad. Bylo to v mučírně. Ale naneštěstí hůlka tam nebyla. Bylo mi strašně - takhle ztratit svou hůlku, nechtěla jsem si kupovat novou, měla jsem svou hůlku ráda. Darius viděl, jak je mi to líto. Zničeho nic mne vzal za ruku a odtáhl mne za svým oblíbeným profesorem - Alfiem Curtisem. Bylo to zvláštní. Když profesor Curtis otevřel dveře, vylíčil mu ztrátu mé hůlky. Profesor se mne pouze zeptal, jak má hůlka vypadala. Popsala jsem ji a po chvíli si přiložil hůlku ke krku. Vše vylíčil v rozhlasu. S Dariusem jsme zamířili k Velké síni. Chvíli to trvalo, ale po chvíli jsme uslyšeli rozhlas znovu, že mám přijít k němu do kabinetu. Ihned jsem se běžela tím směrem. Darius běžel za mnou. Ona se našla!
V kabinetě stála Nell s profesorem. Nell mi vylíčila jak ji našla, řekla mi, že mi ji chtěla dát už dříve, ale nenašla mě. Byla jsem tak ráda. Všem jsem poděkovala. Hůlku jsem si schovala pod plášť s tím, že už ji nenechám nikdy, ale nikdy ztratit. Nejde to, hůlka je důležitou součástí kouzelníka - tedy i mou.
Vrátila jsem se na kolej. Byla jsem unavená z celé té akce a tak jsem si vše pečlivě zapsala.
Jelikož už jsem dopsala, tak půjdu spát. V této chvíli nemám tolik sil vydat se ještě do strašidelného Zapovězeného lesa.

Zápis 7. - První hodiny

25. května 2013 v 17:14
Datum: 15.10.1992

Milý deníčku,
dlouhou dobu jsem nic nenapsala, a tak to musím napravit. Semtam nám nějaké hodiny odpadly - hlavně tedy na začátku, kdy učitelé ještě neměli pevně daný rozvrh hodin.

Naší úplně první hodinou byly Formule. Je to zvláštní kouzlit s hůlkou. Musím si dávat pozor na správný sklon, švih i správný pohyb. Je to trochu složité, ale opravdu mě to baví. Zatím se sice učíme pouze kouzla, která nemají žádný účinek, ale pro základ to rozhodně stačí. Profesor je možná španěl, protože stále na nás mluví s určitým přízvukem. Byla spousta dalších hodin, jen už si nepamatuji, jak přesně šly za sebou. V Lektvarech jsme brali teorii. Zatím jsme sice nevařili lektvary, ale odpoledne jsem vytáhla mléko, které jsme měli na snídani. Došla jsem do klubu lektvarů, který jsme nedávno objevili - je tam dostatek čokolády a kakaa. Připravila jsem si horkou čokoládu s pomocí knihy lektvarů pro první ročník a mé sady na lektvary. Pracovala jsem s kotlíkem a dalšími pomůckami. Velmi mě to bavilo.
Mezi další patřila Astronomie, kterou vede náš kolejní. Také probíráme teorii. Další zajímavou hodinou je Obrana proti černé magii. Člověk se v této hodině jen tak nenudí, protože se učíme opravdu bránit. Štítová kouzla a tak. Pečlivě si píšu všechny zápisky, jen mám strach, že o ně jednou příjdu, když vím, kolik lidí si doopravdy ty zápisky píše.
První hodina létání byla docela zajímavá. Dostali jsme do ruky kouzelnický dopravní prostředek - koště. Vyzkoušeli jsme si nasednout a sesednout, dost se těším, až budeme opravdu létat. Legrační na tom je, že sotva jsem se ten den procházela kolem hřiště, zaměstnala mne Clara - ať se přidám k Mrzimorskému famfrpálovému týmu. Měla jsem za to, že se smí pouze účastnit studenti od druhého ročníku. Naštěstí nám řekla, že moc studentů stejně nepřišlo, a tak má volná místa. Tak jsem tedy zůstala a vyzkoušela si let na koštěti a let kolem kuželů.
Zato hodiny Přeměńování - zajímavý předmět. Máme milou paní profesorku, která nás učí různá kouzla přeměňování. Na první hodině nás hodně chválila a naučila nás další kouzla navíc. Až na to, že v druhé hodině nám napařila napsat esej. Spolužáci si dělali naschvály a tak, co ji zbývalo nám zadala práci. Esej na téma "Jak vzniklo přeměňování" jsem měla hotové jako jedna z prvních a jakmile jsem dopsala, hrdě jsem došla ke katedře a odevzdala na stůl sešit. Tohle psaní esejí mi docela jde, jelikož druhý den, jsem svůj sešit našla v truhle a u eseje byla napsaná známka V, což je Vynikající - nejlepší známka. Hodin bylo opravdu hodně a esejí - nejspíš tři. Naneštěstí na nás tak moc nespěchají. Jednu esej z astronomie na téma "Je ve vesmíru život?" máme odevzdat až do konce školního roku. A esej z formulí na téma o hůlce, má být odevzdána do konce pololetí.
Mezi další důležitější věci patří to, že v hradě už se pomalu neztrácím. Semtam hledám ještě nějakou učebnu, ale už se to hledá snáze, když člověk tudy prochází den co den.
Po večerce si už jen dávám velký pozor. Začala jsem chodit sbírat bylinky. Je to zábava. Vždy si vezmu nějaký pytlíček a vydávám se do Zapovězeného lesa. Už mne studenti upozorňovali, že se tam nachází spousta tajemných a nebezpečných zvířat, ale zatím jsem tam nic nepotkala. Ovšem neříkám, že si nedávám pozor. Moc hluboko do lesa opravdu nechodím, ale občas večer vyjdu a sbírám bylinky, které najdu. Svítím si hůlkou nebo za svitu měsíce chodím - jak říkám nechodím hluboko, a tak měsíční paprsky dosáhnou i do míst, kde obvykle sbírám. Občas vycházím nad ránem, kdy slunce vychází a nastává den. Jednou už jsem narazila na modré potvůrky. Matt jim říkal "Rarachové". Sice říkal, že jsou neškodní, ale i přesto se k nim moc nepřibližuji. Nejsem přeci blázen. Také jsem na Bradavických pozemkách našla skleníky. Bylo otevřeno. A tak jsem se rozhodla, proč nenakouknout. Rozhlédla jsem se, koukla skrze sklo dovnitř a opatrně vešla. Různá semínka. Od durmanu, po mandragoru. Pytlíčky se semínky byly popsány, a tak jsem se rozhodla, že si pár semínek vezmu, ale s tím, že druhý den příjdu a nahradím je semínky ze svých. Napsala jsem tam i lístek a zalila všechny květiny, ke kterým jsem se dostala. V druhém skleníku - taky otevřeném, jsem našla nějaké hnojivo a pár květináčů. Vyzkoušela jsem jej na mých květináčích a druhý den rostlinky povyrostly. Byla jsem tak ráda. Vzala jsem si trochu hnojiva do sklenice, ale stejně mi brzy došlo. Vrátila jsem se tedy na kolej a udělala z našeho pokoje skleník - tedy tak tomu každý říká, když vejde dovnitř. U nás v Mrzimoru jsem od nynějška známá jako květinářka.
Dokonce jsem provedla důležité rozhodnutí. Stanu se Lékouzelníkem. Dlouho jsem nad tím přemýšlela a nakonec se rozhodla. Baví mě míchat lektvary a sbírat bylinky. Proč tedy nepracovat u sv. Munga jako lékouzelník? Je pravdou, že budu muset hodně studovat a dělat zkoušky z mnoha předmětů, ale co už. Budu ráda pomáhat druhým.Ke všemu jsem ještě zjistila, že Darius chtěl ostříhat vlasy. Nechal se ostříhat Petrem. Petr jej ostříhal dohola. Darius se naštval, a tak ostříhal i Petra dohola. Darius si v několika následujících dnech došel na ošetřovnu pro lektvar na růst vlasů, za to Petr si nechal hlavu holohlavou s tím, že si ten lektvar chce uvařit sám.
Zanedlouho bude dokonce Halloween, slyšela jsem, že se zde dosti slaví. Mám trochu obavy, ať mne nevylekají k smrti.

Zápis 6. - Den v Bradavicích

25. května 2013 v 16:02
Datum: 1.9.1992

Když jsem se ráno probudila, zjistila jsem pár důležitých věcí. Ta postel a pokoj je úžasný!
Ve chvíli, kdy jsem včera zalehla do tak měkké a velké postele jsem okamžitě usnula a ve chvíli, kdy jsem otevřela ráno oči jsem se cítila úplně odpočatá. Miluju svou postel - je tak pohodlná a měkoučká a peřina - tak lehká a zároveň hřejivá.
Potom, co jsem dlouhé době vstala z postele a převlékla se z pyžama, nestačila jsem se rozplývat nad pokojem. Byl tak dobře zařízený. Žluté závěsy lemovaly celý pokoj, žlutá peřina na postelích. Před každou postelí truhlička, pro osobní věci majitele truhličky. Vedle mé postele byl ještě stolek, a tak jsem se zeptala Bell, zda bych si jej nemohla nechat, když je prázdný. K mému údivu přikývla a já si i tam uložila všechny své věci.
Následně jsem se vydala na snídani. Sotva jsem vešla do Velké síně, tam kde včera probíhalo rozřazování, oči mi rozzářila velká kopa jídla na všech čtyřech stolech - To byla snídaně! Popadla jsem do ruky kakao a košík s ovocem. Najedla jsem se do syta, ale stále mi oči zůstávaly zamířené na stole, kde stále i po mém řádění zůstalo ještě spousty jídla.
Později jsem potkala Dariuse, Petra a Nicka. Shodli jsme se, že trochu prozkoumáme hrad. Ten hrad je ale obrovský!
Když si vezmu že nás včera prefekt provedl jen částí hradu, ten hrad je nekonečný. Několikrát jsme zabloudili. Když jsme zjistili, kde vlastně jsme, ztratili jsme se znovu. Bylo to legrační, také jsme prozkoumávali hrad a narazili na pár tajných chodeb. Musí jich tam být opravdu hodně. Jen netuším, kde všude jsou...
Naštěstí jsme se opět našli a vstoupili do Velké síně akorát na oběd. Vyučování ještě nezačalo, a tak zbylo dostatek volného času na zabydlení. Po obědě jsem se vrátila sklepením k nám na kolej do pokoje. Napadlo mě, že vytáhnu své dva květináče a zasadím si semínka, které jsem nakoupila v Příčné. Zalila jsem je a s Bell se poradila jak správně o ně pečovat. Měla jsem dostatek času, a tak jsem vyšla z pokoje a prošla se po společenské místnosti.
Byl tam školní řád. Přečetla jsem si jej skrz na skrz. Bylo tam napsáno o uniformě, kdy je večerka apod.
Vše jsem si pečlivě zapamatovala a opět se rozhlížela po místnosti. Nalezla jsem pergamen, něco jako vyhlášení z ministerstva dostupných pozic. Prolistovala jsem to. Od odeklínače přes lektvarologa, pracovníka odboru mudlovských záhad, bystrozora, lékouzelníka po prodavače a lékarníky. Opravdu velký výběr profesí. Nějakou dobu jsem na to koukala a pročetla si všechny informace ke každé profesi. Poznala jsem se s pár dalšími lidmi z Mrizomoru jako jsou Jerry a Jacob.
Bell mi ukázala naše Mrzimorské koupelny. Byla zde sprcha, záchod a velká zrcadla.

Potom co jsem došla do Velké síně na večeři, dostala jsem nápad. Najedla jsem se a zamířila v rychlosti ke školnímu řádu u nás na koleji. "Večerka je v 21:30." Hmm...co kdybych se porozhlédla po hradě? Napadlo mě. Neměla jsem to dělat.
Přesně ve 21:30 jsem se vydala v Mrzimorské uniformě ven. Byla tma. Všude. Neviděla jsem pomalu na krok. Trochu jsem se bála. Chtěla jsem vyjít někam na světlo, ale nikde ani kousek světla. Dala jsem ruce před sebe a hmatala po stěnách.
Zničeho nic jsem uviděla záblesk světla. Srdce mi bušilo jako o závod. To bude profesor - nebo školník! Stála jsem jako přimražená a tiskla se ke stěně. Záblesk světla šel ke mě blíž a blíž. Ozval se hlas. Vyděšeně jsem se třepala.
Byla to profesorka - Alashama Mang. Nevěděla jsem, co mám dělat. Mé jediné rozhodnutí bylo, že jsem nechtěla, aby kolej přišla o body, a tak jsem si vymyslela, že hledám záchod. Koukala po mne podezřívavě. Vysvětlila mi, že přeci máme koupelny na koleji a ptala se mne, zda mi to nikdo od nás neřekl. Řekla jsem že ne. To jsem říkat taky neměla. Bell mi to přeci říkala. Rozbrečela jsem se. Nevěděla jsem co mám dělat a nechtěla jsem, aby měl někdo problémy kvůli mě. Vyčítala jsem si to. Odvedla mne zpátky na kolej. Přišla mi moc hodná, ale stejně jsem si myslela že něco udělá, odečte naší koleji body a udělí školní trest. Měla jsem strach.
Přivedla mě na kolej a ve společenské místnosti právě byli skoro všichni. Bylo to strašné. Omlouvala jsem se. Profesorka mi ukázala koupelny. Moc jsem si přála aby to nezjistila a ještě víc, aby se nevyptávala, proč mi to nikdo neřekl.
Přišla na to řeč. Posadila jsem se ke stolu a brečela. Se slzami v očích jsem odpovídala. Nakonec jsem vyklopila vše. Že jsem se chtěla jít projít po večerce a že mi Bell ukázala koupelnu. Začli se smát.
Z ničeho nic mi říkali, že jsem měla mít černý plášť a oblečení. Nechápala jsem to. Poukazovala jsem stále na školní řád, že tam je, že máme mít uniformu. Až po chvíli mi to došlo. Černé oblečení mělo být po večerce proto, aby nás nikdo neviděl. Profesorka se začala smát, když slyšela, že jsem si myslela že by naši kolej připravila o body. Má naši kolej opravdu ráda. Byla jsem vyvedená z míry a stále se klepala. Profesorka, která mě načapala stála naštěstí na naší straně. Byla jsem jí moc vděčná, když nám neodebrala body a neudělila tresty. Chvíli si povídali, později jsem se taky trochu přidala. Následně jsem šla raději spát, bylo toho na mě večer moc.

Zápis 5. - Cesta do Bradavic, zařazování studentů

24. května 2013 v 16:26
Datum: 31.8.1992

Milý deníčku,
dnes jsem vstala celá natěšená. Sbalila jsem si všechny věci, medvídka (mého plyšáka od Dariuse), kterého mi stejně Darius pořád kradl jsem dala k sobě do batohu, abych jej náhodou neztratila nebo ještě hůř, aby jej Darius znovu neukradl a neběhal po celém Londýně s medvídkem v ruce, abych jej zase půl dne nehledala.
Nakrmila jsem Yuwaki (mou sovu) a dala ji do klece.
Vzala jsem svůj kufr do jedné ruky, do druhé klec se sovou a dotáhla jej do velké truhly v Kotli. Truhla, jak jsem se ptala, byla opatřena zvětšovacím kouzlem, takže všechny kufry, které jsme do toho dali, a také sovy, se tam krásně vešly. Následně cestovaly spolu s námi vlakem až do Bradavic.
Ale ať nepředbíhám. Spolu s Dariusem a ještě Nickem jsme došli na nádraží King's Cross, odkud nám měl jet spěšný vlak do Bradavic. Nastoupili jsme do vlaku. Ze začátku se chvíli hádali, jelikož Nick si našel kamarádku Emily se kterou se dal do řeči v jednom kupé a Darius seděl v druhém. Sedla jsem si tedy k Dariusovi a později přišel Petr.
Poté jsem potkala milou paní, která prodávala cukrátka. Koupila jsem si čokoládové žabky. Byly opravdu dobré. Pořád na ně vzpomínám. Když jsem jednu snědla, našla jsem v ní kartu s kouzelníkem. Vrátila jsem se zpátky do kupé, kde seděli Darius a Petr a posadila jsem se k oknu. Výhled byl naprosto nádherný. Velmi mě bavilo pozorovat tu krajinu. Jeli jsme skrze louky a pole plné různých barevných květin. Kolem také byly dlouhé lesy a občas jsem tam zahlédla zvířata jako jsou králíčci, srnky a jeleny. Hledala jsem záchody, kde jsem se chtěla převléct do hábitu. Když jsem je našla, byly opatřeny nějakým divným kouzlem, kudy jsem nemohla projít. Docela mě to naštvalo, kde jinde jsem se měla převléct?
Po chvíli nastala tma. V zápětí se ozval rozhlas, že vlak vstoupil do tunelu. Vrátila jsem se opatrně poslepu do kupé, kde jsem se převlékla, zatímco Darius s Petrem nic neviděli. Když jsem se stačila převléct rozsvítilo se. Vlak vyjel z tunelu.
Po chvíli jsme uslyšeli další oznámení. Vlak dorazil do Prasinek. Prodrali jsme se tlačenicí a konečně jsme vystoupili. Bylo tam mnoho lidí. Bloudili jsme. Po delší době jsme se našli a krbem vstoupili do Bradavic.

Tak velké místnosti jsem v životě neviděla! Hrad byl opravdu obrovský - a to jsem zatím viděla pouze jeho menší část.
Je tam spousta dveří a chodeb...nedokážu to doteď popsat. Zavedli nás boční cestou do Velké síně. Na řadu přišlo zařazování. Brali nás nejspíš po deseti. Potkala jsem Felixe. Byli jsme druzí na řadě. Mezitím jsme tam chvíli čekali, než nás konečně vpustili. Petr s Dariusem se dostali do Zmijozelu - a to chtěli do Nebelvíru. Felix se dostal do Havraspáru. Jediný, kdo se dostal tam, kam chtěl, byl Nick - Nebelvír.
Když jsem přišla na řadu já, musela jsem se posadit na židličku, přede všemi. Nasadili mi na hlavu škaredý, starý a hnědý klobouk, který k mému údivu mluvil. První nevěděl co říci, chvíli přemýšlel. Nakonec ale rozhodl - Mrzimor!

Ze začátku jsem přemýšlela, ke kterému ze čtyř stolů se posadit. Netušila jsem, že žlutá barva je mrzimorská, ale posadila jsem se tam, za doprovodu hlasitého potlesku. Po konci rozřazování se na stole objevila kopa jídla. Všechny stoly byly zasypány všemožným jídlem. Pustila jsem se tedy s prázdným žaludkem do jídla. To byla doba, kdy jsem naposeldy jedla snídani - a to už byla večeře.
Následně nás náš kolejní profesor zavedl na Mrzimorskou kolej, kde nám vysvětlil něco málo ke školnímu řádu a rozdělil nás na pokoje. Všichni prváci byli spolu v jedné místnosti tedy - až na mě. Já si chvíli počkala, když jsem viděla, že se tam nevlezem a dostala se do pokoje k Anabelle Wang a Nell Collinar. Obě chodí do druhého ročníku.
S Bell jsem se seznámila, spřátelila a nakonec jsem se dozvěděla, že chodí s Mattem - s tím klukem, který se se mnou začal bavit v kotli a před kterým jsem utekla. Chvíli jsme se spolu bavili a následně pro nás přišel prefekt, který s námi udělal prohlídku hradem. Hrad je tak obrovský! Ukázal nám nejméně sedm učeben, kde se učí formule.
Když nás odvedl zpátky, zalezla jsem do pokoje, převlékla se a ihned usnula.